Peníze nejsou neutrální
České neziskové organizace mají mnohdy problémy se zajištěním prostředků na svůj provoz. Jedna věc jsou náklady na programy, služby a klienty, ovšem financovat vlastní provoz je podstatně náročnější disciplína. Proč by měli dárci přispívat na platy zaměstnanců neziskovek? Jaké strategie neziskovky volí? A kolik lidí jim věří?
Neziskové organizace v Česku se postupně učí, jak shánět peníze na svůj provoz. Existuje samozřejmě řada možností a strategií. Naznačila je panelová diskuze v Divadle Archa s příznačným názvem Co naplat? Uspořádali ji lidé z neziskové organizace RAMUS, která se teď mění z ryze dobrovolnické na poloprofesionální, vysvětlil ředitel Ramusu Jan Rudolf: „Snažíme se o financování, které je co nejméně závislé na dotačních a grantových systémech. Snažíme se do určité míry bořit zažité předsudky.“
Tzv. nezávislé financování je pro některé neziskové organizace velmi důležité. Např. Lékaři bez hranic díky tomu mohou zasahovat skoro na všech místech planety, protože jsou vnímaní jako apolitičtí. Další organizací, která přijímá peníze jen od individuálních dárců, je Greenpeace. Svůj způsob financování používá jako fundrisingový nástroj, říká Jitka Nesrstová: „My našim dárcům můžeme říct: bez vás to nejde! Oni na to slyší a velmi dobře tomu rozumí. Funguje nám jednoduché heslo: Greenpeace jste vy.“
Happy news táhnou, peníze se dají sehnat i na platy
Zajímavé je, že na dárce obecně platí pozitivní zprávy. „Nám dárci nejvíc peněz dají – možná trochu paradoxně – když se nějaká kampaň povede,“ potvrzuje Jitka Nesrstová z Greenpeace. Jako další pozitivní příklad uvádí apel na dárce Hnutí Duha, kdy se vybíraly prostředky na plat konkrétního člověka. Robert Basch z OSF Praha doplňuje další příklad: Matěje Hollana z Žít Brno asi znáte. Ten vysvětlil, na co potřebuje zhruba dvacet tisíc měsíčně, a přes facebook se mu podařilo za velmi krátkou dobu nashromáždit peníze na svůj plat na půl roku.“
Důvěryhodnost neziskových organizací?
Podle průzkumu agentury Stem Mark věří čtyři pětiny lidí jen některým neziskovým organizacím. Nejostražitějšími dárci jsou obyvatelé Prahy, nejméně bdělí jsou lidé na Moravě. Za poslední tři roky přispělo na charitu či dobročinné účely 68 % lidí v Česku. O něco častěji se charitě věnují ženy (71 % žen oproti 65 % mužů).
Lidé většinou volí formu peněžního daru (to udělalo 91 % dárců). Věcné dary jsou spíše doménou žen. Jen 16 % dárců dalo neziskovkám k dispozici svůj čas a dovednosti, dobrovolnictví v Česku příliš zavedené není.
