27. května  2017 v 09:05  rubrika: Duchovní zamyšlení

I my se potřebujeme zastavit a naslouchat

I my se potřebujeme zastavit a naslouchat - Foto: Jaroslava Mannová

I my se potřebujeme zastavit a naslouchatFoto: Jaroslava Mannová

Probíhají maturity a já vás chci na chvíli pozvat do docela obyčejné třídy jedné nejmenované školy. V té třídě zrají osobnosti třiceti mladých teenagerů. Během osmi let se stanou dospělými lidmi, aby se pak vydali na vysoké školy, a za dvacet let možná povedou naši společnost.

Zdálo by se, že se jen učí, ale vytvářejí také vztahy a odráží se v nich atmosféra rodin a prostředí, ve kterém žijí. Zdá se, že i ta malá třída, kde spolu tráví tolik času, je dost velká na to, aby se uzavírali do skupinek. Překročit jejich hranici je mentálně dost náročné.  

Stačí málo a vztah, který se zdál být pevný a důvěrný, se úplně rozpadne. Před tím si říkaly všechno, teď se jedna s druhou nebaví, zato se baví se všemi o své bývalé kamarádce. Všichni vědí, v čem je problém, jen osoba, které se to týká, neví, o co jde.  

Připomnělo mi to naši politickou scénu, kde spolu lidé léta sedí u jednoho stolu, ale nejsou schopni komunikovat. Navíc jim chybí společná představa o tom, co je a není správné. Každý sleduje svou vlastní etiku, své normy chování. Zdá se, že jedinou společně vyznávanou normou je efektivita. Ta však komunikaci a lidskou blízkost nezlepší. Naopak, zefektivňuje se jen rychlost odsuzování.  

Kdo má vlastně právo rozhodnout, zda se chováme správně? Zda jednáme spravedlivě? Kdo o tom rozhoduje? Mé okolí, veřejnost nebo já sám? Mně osobně pomáhá, když v otázkách etiky najdu nějaký precedent v Bibli. Zajímavá situace neshody dvou sobě blízkých osob je popsána v Lukášově evangeliu.  

Ježíš se spolu s učedníky stal hostem v domě dvou sester. Marta všechny starostlivě obsluhovala, zatímco Marie si sedla k Ježíšovým nohám a pozorně naslouchala jeho slovům. Marta, vytížena prací, se obrátila na Ježíše s výčitkou (L 10,40): „Pane, nezáleží ti na tom, že mne má sestra nechala sloužit samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“ Martina otázka byla ve skutečnosti obžalobou její sestry. Ježíš stál uprostřed rodinného sporu.  

Milí posluchači, Ježíšova odpověď vnesla do sporu překvapivé světlo, které může pomoct také atmosféře našich rodin a celé společnosti. Obviňující Martě totiž řekl: „Znepokojuješ se mnohými věcmi. Jen jednoho je třeba. Marie volila správně; vybrala si to, oč nepřijde.“  

I my se potřebujeme v našem každodenním životě zastavit a naslouchat Ježíšovu slovu. Je plné moudrosti, přijetí a odpuštění. Díky němu dokážeme přijmout sebe i své poslání. Díky němu se přestáváme obviňovat a stáváme se jeden druhému bližním. To přeji ze srdce sobě i vám. 

Autor je kazatel Křesťanských sborů v Českém Těšíně. 

Autor:  Jaromír Andrýsek
Pořad: Mezi nebem a zemí  |  Stanice: Rádio vašeho kraje
Čas vysílání: sobota 09:04  |  Délka pořadu: 56 minut  
 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas