Je tanec hříšný nebo moudrý?
Plesová sezóna se prý blíží ke svému vrcholu a katolická základní škola, na kterou chodí naše děti, také pořádala svůj ples. Zprvu mi to vůbec nešlo dohromady: katolická škola vedená řádovými sestrami a ples?
Neúčastnila jsem se podobné kratochvíle od své maturity. A můj muž vlastně nikdy. V přísně evangelickém prostředí byl tanec coby hříšný, zcela nemyslitelný.
Zprvu jsem jen z balkónu sledovala hemžení dole na parketě. Začalo ladným vyplutím pana ředitele a jeho ženy. Sestry voršilky s úsměvem přihlížely. Pak se přidali rodiče, pro které tento ples jistě nebyl prvním v letošní sezóně. Postupně se odvážili na parket i další. Nakonec se přidaly děti: hopsaly ve trojicích a čtveřicích, skupinky chlapců, dvojice malých princezen, předepsané kroky samby či valčíku je evidentně netrápily. Bělovlasá babička s vnučkou se jen lehce pohupovaly ze strany na stranu.
Byl to nádherný pohled. Vybavily se mi rituální tance našich předků v předvečer velkého lovu. Tance na židovských svatbách, víření dervišů a říkala jsem si, jak přirozeným výrazem obyčejné radosti ze života tanec je. S mužem jsme nakonec neodolali a také vyrazili na parket. Jen sestry voršilky ten večer netancovaly. Asi to odkládají až na báječnej bál, který uspořádá králů král.
Jistěže - tanec může být hříšně nabitý erotikou. Ale je i něčím mnohem víc: tvořivým přijetím jakéhosi řádu vesmíru, jeho rytmu a tempa. V tanci se zrcadlí řád rození a umírání, řád dospívání, společenská hierarchie, řád boje a usmiřování, sled pádů a nových začátků. V gestech a pohybech okouzleni a lapeni melodií podáváme důkaz, že rozumíme harmonickým souvislostem světa a jsme připraveni utkat se se všemi proměnami rytmu a tempa života.
Konečně jsem pochopila, proč si Moudrost ještě před stvořením hrála a tancovala. Ve starozákonní knize Přísloví čteme:
„Hospodin mě (Moudrost) vlastnil jako počátek své cesty, dříve než co konal odedávna. … byla jsem mu věrně po boku, byla jsem jeho potěšením den ze dne a radostně si před ním hrála v každý čas. Hraji si na jeho pevné zemi; mým potěšením je být s lidskými syny“ (říká Moudrost).
Konečně jsem začala chápat, proč Moudrost tančí a hraje si. Bůh s Moudrostí tvoří život a možná i radostí z něj tancuje. Život má svůj řád, který je třeba přijmout, ale plnost života přichází jen ve svobodné tvořivosti a v radosti z daru života, který sdílíme jako lidé spolu a také s Bohem.
Přeji vám všem radost a svobodu života, ve které, i kdyby tělo nemohlo, tak duch tančí.
Autorka je farářka Evangelické církve metodistické v Praze.
