Nebojte se!
Při křesťanských bohoslužbách z ničeho nic exploduje nějaká nálož nebo bomba. Desítky mrtvých, mužů, žen dětí. To se stalo před šesti dny ve dvou egyptských městech. A tři dny na to další podobný útok na autobus s fotbalisty Dortmundu. Žádná válečná fronta, kde proti sobě stojí dvě armády, ne, ale záludný útok v místech, kde se to vůbec nečeká. Zbabělé zlo, které působí nejistotu a strach. Tak nečekaně a nesmyslně se to může stát kdekoli.
A do toho Velikonoce. Bezbranný trpící Kristus, arogantní vojáci pod křížem, zmatení učedníci a ženy pod křížem, beznaděj; a po třech dnech prázdný hrob, u kterého zní – nebojte se. Neděste se. Byl vzkříšen, Bůh život neprohrál a nepustil někam k vodě.
Trochu netrpělivě tuto naději odsunujeme – je pomalá, neúčinná, jsou to jen řeči, těch stupidních teroristických masakrů přibývá, je třeba něco dělat…
Ano, je třeba něco dělat. Zlu je třeba se bránit. Ale proto přeci tu naději v Kristu ukřižovaném a vzkříšeném nemusím zamítnout. Je to síla, která není ve správě žádného člověka. Ani dobrého, ani zlého. Tou nadějí nedisponuje žádná rada, ani správní ani bezpečnostní ani synodní. Ta prostě je. Stala se mimo nás a žije pro nás. A my ji smíme přijmout, obejmout, držet, rozdávat. A najednou zjistíme, že se můžeme narovnat, že se nemusíme před zlem krčit, ani schovávat.
Nevím, ale možná je dobře, že letošní velikonoce provází déšť a chlad. Jednak, vody je málo a každá kapka dobrá. A pak – nemusíme přece pořád někde trajdat a vymýšlet, co bychom měli. Můžeme jen tak zůstat doma. A být rádi na světě. A těšit se, že až se oteplí, vyrazíme ven. Tu krásu přece žádným arogantním hlupákům jen tak nenecháme!
Mějte se pěkně.
Autor je synodní senior Církve českobratrské evangelické.
