20. srpna  2016 v 09:05  rubrika: Duchovní zamyšlení

Proti proudu. Zamyšlení Jaromíra Andrýska

Nedávno mne zaujal Einsteinův výrok, který si dovolím podat trochu volněji: „Jdeme-li s davem, dojdeme maximálně tam, kam šel dav. Pokud dav opustíme, dostaneme se na místa, kde ještě nikdo nikdy nebyl.“

Jít s davem je přirozené. My lidé se rádi necháváme proudem strhávat. Myslím, že nám to poskytuje jistotu. Když jdou s proudem všichni, pak to přece nemůže skončit špatně? Člověk, který se spolehne na dav, má čistou hlavu. Cítí, že jde s většinou a je přijímán.  

Když jsem byl malý chlapec, chtěl jsem hrát v týmu, který měl šanci vyhrát. Výběr spoluhráčů totiž obyčejně dopředu rozhodl o výsledku.  

Byl jsem dítě a choval jsem se jako dítě. Když jsem byl starší, vybíral jsem si do mužstva spíše ty slabší. Nevím, zda ze soucitu nebo proto, že jsem v tom viděl výzvu. Když proti sobě hrají dvě nerovná mužstva, obyčejně fandím tomu, jehož šance vyhrát je menší. Asi jako když na ME hrál Island proti Anglii.  

Ani v životě nejsme vždy na straně vítězů. I proto, bychom neměli dovolit, aby nás strach z prohry ochromil a zbavil radosti ze hry. Život nás učí čelit výzvám, vystavuje nás různým proudům a názorům lidí kolem nás.  

Jdete-li s proudem, snižujete riziko konfliktu. Je to pohodlnější. Proud jde vždy cestou nejmenšího odporu. Chceme-li však být svobodní a jít za svým cílem, musíme obyčejně plavat proti proudu. Život v proudu bez cíle je pouhou existencí.  

Dříve můj život postrádal vyšší cíl a smysl. Když jsem poznal Ježíše, můj život dostal nový rozměr. Dostal jsem odvahu jít proti proudu ateistické ideologie. Můj život se začal měnit. Když máme cíl, nevadí nám, že jdeme proti proudu. Naopak, protiproud nás ujišťuje, že plujete správným směrem.  

S davem dojdete maximálně tam, kam jde dav. Když dav opustíme, dostaneme se na místa, kde jsme před tím nikdy nebyli. Možná si budeme připadat jiní a divní, ale budeme šťastni. Bible říká, že široká cesta vede do záhuby. Na jejím konci člověka nečeká nic dobrého, zatímco úzká cesta vede k životu a málokdo ji nalézá.  

Milí posluchači, když Ježíš dělal zázraky, chodily za ním zástupy lidí. Nasytil tisíce a zástupy se na něho tlačily. Pak Ježíš vystoupil a řekl:  

„Stále nechápete smysl mých činů. Hledáte mně jen proto, že jsem vás nasytil. Proč se tak staráte o pomíjivé věci, o jídlo a pití. Usilujte o duchovní pokrm, kterým byste rostli pro věčný život.“  

Milí posluchači, přeji vám odvahu vykročit z davu k hodnotám, které jsou trvalé a věčné. 

Autor:  Jaromír Andrýsek
Pořad: Mezi nebem a zemí  |  Stanice: Rádio vašeho kraje
Čas vysílání: sobota 09:04  |  Délka pořadu: 56 minut  
 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas