18. června  2016 v 09:05  rubrika: Duchovní zamyšlení

Škola - zamyšlení Petra Vaďury

Ve škole - Foto: Eliška Schönová

Ve školeFoto: Eliška Schönová

Konec školního roku inspiruje k úvahám týkajícím se vzdělání. Když jsem se stal kazatelem v církvi, dostal jsem na starost také mládež. Mladí lidé ve věku 14 až 20 let se schází každý týden, aby společně zpívali, povídali si a také uvažovali nad důležitými otázkami života.

Celá ta věc mi zpočátku připadala divná. Myslel jsem si, že dnešní mladé generaci nerozumím, že mladí lidé nebudou mít zájem poslouchat moudra padesátníka, který nemá ani chytrý telefon, ani nevysedává denně u Facebooku. Zmýlil jsem se.  

První překvapení nastalo, když jsem jim nabízel témata, nad nimiž bychom se mohli společně zamýšlet. V první řadě chtěli mluvit o partnerství, sexualitě, životě singles, o rozvodu a o manželství. Pak se zajímali o otázky, které souvisejí se životem rodiny. Zajímala je adopce a pěstounská péče, potraty a genové technologie. Jedno setkání jsme věnovali i šikaně – a věru to nebyl příjemný rozhovor. Mladí lidé však chtěli probírat i otázky celospolečenské, a tak jsme mluvili o roli médií ve společnosti, o uprchlické krizi nebo o konzumerismu.  

Vždy, když se do nějakého tématu pouštíme, ptám se svých mladých přátel na to, zda o této věci mluvili ve škole. A tady na mě čekalo druhé překvapení: většinou řeknou, že o tomto se ve škole nebaví. Jakoby škola a život byly dvě planety, které jsou od sebe vzdáleny tisíce světelných let. Mnoho mladých lidí je přesvědčena o tom, že většinu toho, co se ve škole učí, nebudou nikdy v životě potřebovat.  

Někdy slyším učitele, jak si stýskají nad lhostejností a nezájmem žáků o cokoli. Mám jinou zkušenost. Při probírání zmíněných témat jsou mladí lidé velmi soustředění a pozorní. Když po nich chci, aby zaujali postoj nebo vyjádřili, co si o problému myslí, většinou se dočkám dobrých odpovědí.  

Nedávno se našeho setkání zúčastnili dva kluci a dvě děvčata, které kdosi přivedl přímo z ulice. Tématem byly právě genové technologie. To není záležitost úplně jednoduchá a je třeba nejprve shrnout spoustu složitých reálií, aby byl člověk schopen přemýšlet nad etickými rozměry tohoto problému. Mládežníci poslouchali a zapojovali se do debaty. Když jsem se jich ptal, zda by souhlasili s tím, aby vědci pomocí genových manipulací ovlivňovali třeba pohlaví nebo barvu vlasů dětí, rezolutně to odmítli: „Není to přirozené. Vytratila by se pestrost a nečekanost života. Chyběl by moment překvapení. A pak – zasahovali bychom do něčeho, do čeho lidé zasahovat nemají.“  

Není to škoda, že v naší společnosti nevěnujeme školství více pozornosti? Nestálo by za to pokusit se získat pro učitelské povolání více lidí schopných, moudrých a citlivých, kteří by i otázky etiky či náboženství byli schopni učit kvalitně a pravdivě? Nebylo by skvělé, kdyby naše děti chodily ze školy nadšené, protože je tam někdo bral vážně a s úctou? Kdyby si pochvalovaly, že jim jejich učitel otevřel nové obzory a zajímal se o to, co si o tom všem myslí? Vím, musel by se stát zázrak. Ale kazatel by přeci na zázraky věřit měl, ne? 

Autor:  Petr Vaďura
Pořad: Mezi nebem a zemí  |  Stanice: Rádio vašeho kraje
Čas vysílání: sobota 09:04  |  Délka pořadu: 56 minut  
 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas