28. listopadu  2015 v 09:05  rubrika: Duchovní zamyšlení

Utrpení v lidském životě. Zamyšlení kazatele Jaromíra Andrýska

Letos jsme v Českém Těšíně na sídlišti Mojská spolu s dětmi z Mateřské školy a jejich rodiči vytvořili lampiónový průvod v čele s jezdcem na bílém koni. Hádáte správně, oprášili jsme tradici svatého Martina, která má dnešnímu člověku co říct.

Jezdec v brnění a plášti zastavil, světla lampiónů, ale také modré blikání hlídky městské policie, která při tom množství lidí musela na chvíli zastavit dopravu. Modrý maják tak doplňoval barvu, která se jinak v průvodu světel nevyskytovala. 

Příběh svatého Martina je vlastně starý evropský příběh. Začal v rodině římského vojáka na území Maďarska na počátku 4. století. Patnáctiletý Martin tehdy vyhověl otci a stal se proti své vůli vojákem. Když sloužil u francouzského města Amiens na sever od Paříže, slitoval nad žebrákem. Třásl se tam zimou a žádal o almužnu. Martin zrovna u sebe neměl peníze, ale neváhal se rozdělit o teplý vojenský plášť. Švihnutím meče ho rozsekl a půlku dal žebrákovi. 

Na tom by nebylo nic výjimečného, kdyby se Martinovi ve snu nezjevil sám Ježíš, jak říká andělům: „Tímto pláštěm mě oděl Martin, který je teprve na cestě ke křtu.“ Zážitek živého snu a setkání s Ježíšem nakonec Martina přivedl k tomu, že službu zbrani vyměnil za službu Bohu. 

V evangeliu podle Matouše je napsáno (25:40): „Cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.“ Tato Kristova slova jsou také odpovědí na nejčastější otázku, která člověka napadne, když slyší evangelium o milujícím Bohu. Přirozeně se zeptá: „A kde je Bůh, když lidé trpí?“ 

Současná společnost se snaží utrpení a bolesti spíše vyhnou nebo je jednoduše vytěsnit. 

Jde totiž o „nepříjemný duševní stav charakterizovaný hlubokým smutkem, lítostí a žalem, nejčastěji vyvolaný pocitem nespravedlnosti, ztráty a neštěstí.“ Starověká literatura přichází s motivem utrpení poměrně často, ale nenabízí řešení, které by člověka uspokojovalo. Vytěsnit bolest z mysli jakoby ani neexistovala nebo usilovným nářkem přimět božstvo, aby změnilo můj osud, to nejsou zrovna cesty, které bychom si dnes zvolili. 

Naopak kniha Jób jde až k samému jádru lidské pochybnosti o sobě i o druhých. Na otázku: Proč musím trpět?, odpovídá, že trpět musí všichni. Je to neoddělitelná součást našeho lidského údělu.  

Křesťanství není pokusem o únik z reality či odosobněním, jako to vidíme v náboženstvích blízkého i dalekého Východu. Evangelium je o trpícím Kristu, který nám ukazuje cestu k Boží slávě právě skrze utrpení. Ježíš sám jde dobrovolně na kříž a vstupuje do utrpení, aby ukázal, že je v něm s námi, a to až do skonání věků. On ví o všem, co prožíváme. Proto je zbytečné se ptát: „Kde je Bůh, když trpíme?“ Milí posluchači, na místě je spíše otázka: „Kde jsme my, když Bůh bere na sebe naše bolesti a utrpení?“  

Autor je kazatel Křesťanských sborů v Českém Těšíně. 

Autor:  Jaromír Andrýsek
Pořad: Mezi nebem a zemí  |  Stanice: Rádio vašeho kraje
Čas vysílání: sobota 09:04  |  Délka pořadu: 56 minut  
 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas