Zlobivé a hodné děti
Byli jsme na návštěvě u svých přátel, mají velké zahradnictví a šest dětí. A ty děti rády pracují, jsou veselé a nejsou otrávené.
Před časem jsem byl na jiné návštěvě a děti hrozně zlobily. Neposlouchaly rodiče a rodiče na ně křičeli. A tak jsem potěšen z těch prvních přátel.
Já nemůžu mluvit do výchovy dětí, nikdy jsem žádné neměl. Měl jsem jen čtyři psy. Ale ti psi byli vychovaní. Mohl jsem psa vzít kamkoliv. To bylo bezvadné. Ale uvědomil jsem si na tom, že je složité domluvit se se psem a ne každý má k tomu schopnosti. Já nemám čas, tak jsem na žádný cvičák se psem nechodil. Ale nějak to s těmi psy umím.
A když vidím ty maminky, asi to taky není nijak dané, aby každý věděl, jak vychovávat děti. A že by možná měla být nějaká „školení“. Aby k mámám, které to s dětmi umí, ty ostatní chodily na poradu.
My jsme doma jako děti pracovaly. A já teď vidím, že pro některé děti je například velký problém uklidit z myčky nádobí. To je strašný problém. Na druhou stranu vidím děti, které rády pracují s úsměvem. A maminka je velice laskavá a veselá, ale je pevná. A od malička s těmi dětmi pracuje, protože děti rády pracují. Ale musejí se to naučit.
A druhá věc je ta, že ten táta, manžel, má úctu k mamince, manželce. Protože děti, to, že dnes maminka zase uklidila, že máme vyprané prádlo, to vidí a uvědomí si, že nic není samozřejmé. A když ten chlap umí koukat, umí žasnout, je vděčný, tak ti děti to nasáknou. A s takovými dětmi, to je veliká krása. To je nádhera si s nimi povídat, blbnout s nimi. A rády pracují. Tak to každému přeji. Potřebujeme přemýšlet, jak ty děti uvádět do života. Aby je těšil život. Mějte se hezky…
Autor je římskokatolický farář z Letohradu.
