Ve Vatikánu proběhla zádušní mše za Václava Havla
30 dní od úmrtí Václava Havla se ve Vatikánu konala zádušní mše za našeho prvního porevolučního prezidenta. Hlavním celebrantem byl kardinál Angelo Sodano a koncelebroval kardinál Giovanni Coppa, první apoštolský nuncius v České republice.
Zádušní mše za bývalého českého prezidenta Václava Havla se konala v pravé příčné lodi vatikánské baziliky se třemi oltáři v apsidě. Obvykle se zádušní mše konají v centrální apsidě za hlavním oltářem, ale tentokrát byla učiněna výjimka. Obřad se konal u národního oltáře svatého Václava. K obřadu soukromého rázu bylo pozváno přibližně sto lidí.
„Před třiceti dny zemřel velký syn českého národa,“ řekl kardinál Sodano a podtrhl, že pro obřad byl zvolen národní oltář svatého Václava, vynikajícího katolického politika usilujícího o smír. Slavnostní ráz mše ve fascinujícím prostředí baziliky podtrhl hudbou sbor vikariátu baziliky svatého Petra. Zádušní mše ve svatopetrské bazilice je velkou poctou. Proto jsem se zeptala na vztah katolické církve k Václavu Havlovi člena státního sekretariátu Svatého stolce Mons. Marcela Šmejkala:
Mons. Marcel Šmejkal: „Václav Havel, tím, že se výrazným způsobem zasadil o změny, ke kterým došlo u nás na konci roku 1989, ovlivnil samozřejmě i život církve, který se mohl po roce 1990 vyvíjet už novým, svobodnějším a svobodným způsobem. Takže to je určitě jeho přínos do toho vztahu, do života katolické církve v Čechách. Pak samozřejmě jeho vztah ke katolické církvi byl osobní, protože on sám byl členem katolické církve.“
Zádušní mše je chvíle, kdy se vracejí vzpomínky. Pan velvyslanec České republiky při Svatém stolci Pavel Vošalík se s Václavem Havlem setkal mnohokrát jako velvyslanec, ale také jako náměstek ministra zahraničních věcí, kdy měl na starosti téma lidských práv.
Pavel Vošalík: „Jedno z mých posledních setkání s panem prezidentem Havlem, když byl ještě ve funkci, vlastně byla má cesta s ním v jeho doprovodu sem, ke Svatému stolci, kdy se jel rozloučit na konci svého prezidentství s bývalým papežem Janem Pavlem II. Takže vlastně můj poslední úřední kontakt s panem prezidentem Havlem byl právě u příležitosti jeho návštěvy tady u Svatého stolce na loučení se s Janem Pavlem II. Ale pak, když jsem byl náměstkem ministra zahraničí, tak jsem měl na starosti také oblast lidských práv a to bylo téma, které bylo panu prezidentu Havlovi velmi blízké.“
Ale je tu i druhá vzpomínka.
Pavel Vošalík: „Nicméně zůstává v mém rodinném archivu a na kterou jsme já mimořádně pyšný, protože s oblibou říkám, že jsem byl jediný a už navždy zůstanu jediným velvyslancem na světě, který na svých pověřovacích listinách má text, jímž Václav Havel pověřuje svého velvyslance u Nelsona Mandely. Já musím říci, že na to, že jsem měl tu čest zastupovat Václava Havla u Nelsona Mandely, je něco, na co jsem mimořádně pyšný. Možná to není křesťanské, ale jsem na to velmi pyšný.“
