Češi hrají důležitou roli při pomoci malomocným

28. leden 2012

Žili daleko od lidí, vyloučeni nejen z komunity, ale i z rodiny. Jejich tělo postupně sžírala lepra. Přestože se už od roku 1946 dá lepra spolehlivě vyléčit, stále jsou na světě země, kde na její následky umírají lidé. Celé dvě třetiny všech registrovaných pacientů žijí v Indii. A i tam směřuje pomoc z Česka. Dárci se dnes odpoledne ve 14 hodin sejdou na společné pouti v olomoucké katedrále.

Před dvaceti lety trpělo leprou přes 8 milionů lidí. V současnosti se podařilo počet nemocných omezit na 250 tisíc. Jenže ani teď vyhráno není, říká Vojtěch Eliáš, prezident organizace Likvidace lepry - TBC.

„Víte, vždycky, když se opustí statistiky a začne se hledět na konkrétní lidské životy, tak je to 250 tisíc lidí, kteří trpí prostě proto, že nemají ani 150 korun, kolik stála ta injekce na začátku jejich léčby.“

II. česko-indická nemocnice v Phulpahari

Extrémní chudoba oblastí, kombinována s vlhkým podnebím, často vzniku této nemoci přeje. Velkým problémem zůstává i dlouhá inkubační doba. Mnohdy až desítky let. Pomoc ze společnosti Likvidace lepry proto směřuje tam, kde je třeba s nemocí bojovat nejvíc. Jsou to země jako Tanzanie, Zambie, Kongo a především nejchudší oblasti severní části Indie. Konkrétně v této zemi jsou dnes dvě česko-indické nemocnice.

„Doopravdy to znamená, že ta nemocnice byla vybudována z prostředků, které přišly z České republiky. Naší výhodou je, že máme partnerské organizace a nebylo to tak, že bychom tam my měli delegáta, který tu nemocnici staví. Ale stavěli to naši partneři a bez nich bychom dobře nevybrali ani pozemek. Ale ta nemocnice je postavená za peníze z ČR, vybavena a většinou jim posíláme ještě velkou dávku na jejich provoz. Aby posluchači věděli, v jakých jsme rozměrech, to znamená asi milion a půl.“

Vstupní brána II. česko-indické nemocnice v Phulpahari v den inaugurace

Zbytek, tedy asi polovinu nákladů, si nemocnice, kde najde pomoc na 4 desítky těch nejchudších, hradí sama. U budování nemocnic se zdůrazňovala soběstačnost. Proč?

„Takže se často u těch nemocnic kupovaly velké pozemky na farmu. A výtěžky z té farmy ji pomáhají financovat. Takže nemocnice jsou dvě, ale těch ambulancí, nebo leprostanic nebo mobilních stanic, podporujeme asi 60 po celém světě.“

Traktor patřící nemocnici

Malomocenství není jen o nemoci těla, upozorňuje Vojtěch Eliáš. Vzhledem k tomu, že nemoc se projevuje také zápachem a mnohdy znetvořením, je pro řadu lidí obtížné, najít cestu do společnosti anebo rodiny, i když se uzdraví. A pro většinu zůstává bolestivý i běžný pohled do zrcadla. Nemoc má proto svůj další rozměr - sociální nebo duchovní.

„My se snažíme poskytnout těm lidem ve spolupráci s jinými organizacemi bezprostřední léčby. Aby se ta nemoc dál nešířila, případně se u nich fakticky zastavila. Dále jim nabídnout léčbu s tím spojených nemocí a potom to, co bych nazval spíš sociální léčba: oni se často nechtějí vrátit domů a i vyléčení pacienti zůstávají v okolí nemocnice a třeba pomáhají pracovat na těch našich pozemcích, kde se pěstuje rýže. A tím se zase zlevňuje léčba, protože se do nemocnice dodávají vlastní potraviny.“

Vykropení místností

To je jen část z příběhů, kde štědrost českých dárců pomáhá zachránit konkrétní životy. Přitom často stojí na začátku jen 150 korun. O Likvidaci lepry najdete víc také na adrese www.likvidacelepry.cz.

autor: Kateřina Rózsová-Horálková
Spustit audio