"Chátrá, leží, kazí se" - o církevním majetku s ekonomem Tomášem Ježkem
Zákon o narovnání vztahu mezi státem a církvemi sice před časem prošel vládou, ale pořád vyvolává emoce. Společnost je ve stresu díky různým aspektům krize a na církevní restituce nahlíží z velké části s nelibostí. Politici - ti rozehrají další dějství při diskusi v obou komorách parlamentu... Každopádně "není církvím co závidět", tvrdí přesvědčeně ekonom Tomáš Ježek, bývalý šéf Fondu národního majetku a exministr pro privatizaci.
Když Tomáš Ježek mluví o církevních restitucích, jakoby ulamoval hroty všem expresívním výrazům, které kolem toho celkem běžně slýcháme, a všem extrémním pohledům na tuto věc: to jest žádné vyloženě svaté nadšení, ale rozhodně ani žádné zatracování tohoto procesu, jak se dnes děje na každém rohu. Každopádně trvá na tom, že k tomu mělo dojít už dávno. V mnoha ohledech - cituji - je podle něho "ta doba už stejně dávno propáslá"...
Tomáš Ježek: „Vlastně to žádný přesun není, ten majetek se jenom vrací tam, kde byl a kde vždycky měl být. Stát vlastně o nic nepřichází, protože ten majetek, který jakoby předá církvi, chátrá, leží, kazí se - za chvilinku by na něj v řadě případů musely přijet buldozery... Já jsem některé ty kusy toho majetku viděl, a pokud se to tedy vrátí církvi, tak ona s tím bude mít jenom obrovské starosti... Ale historicky církev předvedla, že umí hospodařit, a že se to snad jednou dá zase do pořádku. Ale ta propaganda proti tomu, kterou potkáváme, tak to líčí, jakoby stát nějak ze svého těla měl ukrojit něco a ztratit - vždyť ta církev je přece naše! To je česká, česká společnost, a bude se o to starat daleko lépe, než se o to staral stát, který se o to nestaral vůbec!“
Klimatem v zemi a atmosférou, která tento proces narovnání vztahu státu s církvemi doprovází, je Tomáš Ježek evidentně otráven. Nicméně věří v onu hojivou náplast jménem čas, který všechno srovná a vyléčí...
Tomáš Ježek: „Překvapilo mě to v tom špatném slova smyslu - že jsem z toho smutný... Protože u nás je úpadek religiozity - to má své historické kořeny, já tuším, kde se to všechno začalo - ale zase to chce jenom čas, no... To souvisí i s tou náboženskou výchovou ve škole, já jsem sám ještě jako dítě chodil povinně na náboženství, chodil jsem do nedělní školy do kostela, já jsem evangelík - chodil jsem do Českobratrské církve - a to všechno samozřejmě pokračuje, ale v takové menší míře, v menší, než bych si přál, aby to bylo...“
Nuže tedy - bude církev dostatečně dobrý hospodář? Bude to umět? Nenechá se opít rohlíkem, nezkrachuje, nenaletí šíbrům? Nehrozí naivním církevníkům tunely?
Tomáš Ježek: „Nenaletí. Oni jsou za prvé poučeni, a oni si určitě najdou profesionály a budou je umět hledat lépe, než je hledal stát. Kdo naletěl - těm Koženým a všem - tak to byl stát. Církev, myslím, že ne, té se to nestane, ta je moudrá a nezapomeňte - má za sebou obrovskou sílu té historie. Poučení - v Polsku, v Itálii, v Německu... Německo má papeže a ti všichni budou ochotni pomoct, takže ta církev má tuto sílu za sebou.“
Když budou církve hospodařit špatně, vyvolá to ve společnosti vyčítavé zadostiučinění. Když se předvedou coby dobří hospodáři a podnikatelé, vyvolá to s pravděpodobností hraničící s jistotou závist a podezíravost. Takže při elementárních počtech to tak jako tak vychází, že nemají co ztratit...
