Olomoucký biskup Josef Hrdlička oslavil významné životní jubileum
Olomoucký biskup Josef Hrdlička oslavil životní jubileum. Narodil se 19. ledna 1942 ve Velkých Opatovicích. V roce 1990 přijal biskupské svěcení a za své biskupské heslo si zvolil citát z Janova evangelia Vos dixi amicos - Nazval jsem vás přáteli. S touto výraznou postavou katolické církve si povídala Radka Kvasničková.
Textař, básník, překladatel a také vlídný společník, s nímž máte pocit, že se znáte odjakživa. Přesně takový dojem dělá Josef Hrdlička, olomoucký světící biskup.
“Já jsem jistě plný díků vůči Pánu Bohu a mnoha dobrým lidem, ale já vždycky prožívám ty jubilea jako den pokání a vědomí, že i když se cosi snad povedlo, tak daleko víc toho člověk zůstává dlužen a že to poslání biskupa je taková svěřená odpovědnost, že opravdu člověk si uvědomuje křehkost a takovou tu i zadluženost před Bohem.”
Ta dnešní doba je taková doba rychlá, lidé hledají často smysl života, nenachází ho. Co byste jim poradil?
“Tento svět je plný otázek, plný tápání, pochybností, bojů a od toho by tady měla být tedy církev, která pomáhá, inspiruje, uvádí na tu pravou cestu Boží.”
Co vám v poslední době udělalo největší radost?
“Že se nám daří třeba v diecézi pomáhat rodinám. Na téměř dvaceti místech v diecézi máme pracoviště, která pomáhají rodinám v jejich potřebách nebo nesnázích. Právě na rodinách záleží, zda tento národ má naději do budoucna.”
Takže rodina jako jakýsi základ ?
“Je to jedna z velkých priorit. Potom vidím třeba stárnoucí populaci. Asi bude přibývat lidí osamělých, lidí trpících, bezmocných. Aby se jim pomohlo, tak tam nebudou stačit nějaké tržně promyšlené, nebo ziskové systémy, ale především dobrovolnické hnutí, kdy lidé pochopí, že jsme bližní, že si máme pomáhat a překonat tu prázdnotu konzumního stylu života. Takže křesťané by měli ukázat, že je možné také žít jinak a v tom vidím také úkol, jak lidi k tomu vést a probouzet.”
Je to to, co chápete jako vaše hlavní poslání - rodiny, dobrovolnictví - anebo je ještě něco dalšího, co byste si přál dokázat?
“Tyto věci jsou určitě prioritní, pak je tu mládež, se kterou jsem také v živém kontaktu, a vidím, že jsou tam mladí lidé, kteří opravdu touží po tom najít lásku, vytvořit třeba pevnou rodinu a ne ten trend, který vidíme: požitek, láska, která může zítra či pozítří skončit nebo být vyměněna. To ne. Ano? To by byla cesta do prázdnoty a my hledáme hodnoty jiné.”
Vy působíte velmi optimisticky a radostně. Tu radost berete z víry?
“Jednoznačně. Kdybych nevěřil v Boha a neměl denní řekl bych tu intimitu svého vztahu k Ježíšovi, tak si vůbec nedovedu představit svůj život a jakýkoliv jiný zdroj, který by mě mohl nějak vést.”
