Daniel Raus: Evropa: drahé soužití, ještě dražší rozvod
Je zajímavé sledovat, jak ohnivé debaty vyvolávají řecké dluhy. Na počátku byla ze strany Atén malá kamufláž statistik při zavádění eura. Pak přišlo zemětřesení v podobě hrozícího řeckého bankrotu. A nyní zaznívají pochybnosti, týkající se samotné existence Evropské unie. Kde tedy končí reality a začínají emoce?
Napoleon přirovnal kdysi manželství k obležené pevnosti – ti, kdo jsou venku, se snaží dostat dovnitř, a ti, kdo jsou uvnitř, se snaží dostat ven. Jeho notoricky známý citát by se dal vztáhnout i na Evropskou unii. Řada těch, kdo jsou za branami, by do ní ráda vstoupila. A pár stařešinů uvnitř vidí naopak Brusel jako strašné břemeno.
Skoro to připomíná výrok jednoho z otců evropského sjednocení, osvíceného německého kancléře Konráda Adenauera, který kdysi lamentoval nad tím, že Bůh omezil člověku jeho inteligenci, a tak je nefér, že neomezil taky jeho tupost. Ne nadarmo byl Konrád Adenauer mnohem později zvolen v populárním hlasování největším Němcem. Byl to on, kdo stál spolu s Francouzem Robertem Schumanem u zrodu nynější evropské vzájemnosti a prosperity.
Oba byli křesťanští demokraté, a snad i proto věřili, že ideál není zadarmo, ale vyplatí se pro něj cosi obětovat. Dnes by nejspíš zachraňovali euro, přestože by kroutili hlavou nad snůškou tupostí, jakých se protagonisté společné měny dopustili. Za chyby se totiž platí. A ne jenom za vlastní. Často cálujeme za chyby cizí. I tuhle nespravedlnost Bůh dopustil, máme-li rozvíjet myšlenku Konráda Adenauera.
Je zajímavé, že v úloze hlavního spasitele eura (a snad i Evropské unie) je opět křesťanská demokratka Angela Merkelová. Mimochodem, kancléřka země, kde jako zázrakem zatím nevznikla silná euroskeptická strana. Společná měna byla zbožným přáním několika naivních politiků, nikoliv logickým obrazem reality sjednocení. Proto se za ni bude platit. A proto je dobré vrátit se k původnímu ideálu společné Evropy a spočítat všechna pro a proti.
Je to, jako když chlapi u piva konstatují, že se ženami je to těžké, ale bez nich ještě těžší. A když jejich manželky dospívají v cukrárně k témuž závěru ohledně pro změnu mužské části populace. I s Evropou je to těžké, ale velký evropský rozvod by byl to nejhorší, co se nám může přihodit.
Na vlnách Radiožurnálu to tvrdí Daniel Raus.
