Pro práci dobrovolníků neplatí ani věkové, ani časové omezení
Také často slýcháte, že dnes lidé myslí jen na sebe? S tímto názorem by asi nesouhlasili mnozí zaměstnanci a také klienti Charit. Právě oni se totiž často setkávají s lidmi, kteří pomáhají ostatním bez nároku na odměnu, s dobrovolníky. Například v olomoucké Charitě by se bez pomoci dobrovolníků obešli stěží.
Dobrovolníci pomáhají v olomoucké Charitě opravdu všude. Setkávají se například se seniory, doučují romské děti, anebo chodí do ulic za bezdomovci. A jak říká Daniela Pazderová z olomoucké Charity, iniciativě dobrovolníků se meze nekladou.
Daniela Pazderová: „Máme takové zajímavé dobrovolnice, jako je paní, která nám jednou za měsíc už několik let ostříhá zhruba 30 bezdomovců. Nebo máme dobrovolníka, který je bývalým baletním misterem a doprovází třeba starší paní na balet. Teď se nám stává (na Západě je totiž takový trend), že do dobrovolnictví se hlásí lidi třeba z komerční sféry, z managementu, aby si tou nezištnou prací obohatili ten svůj vnitřní život. A opravdu se nám to stává, máme teď manažera z jedné firmy, který nám obětavě pomáhá. Opravdu kdekoliv, kde potřebujeme, se můžeme na něj obrátit.“
V Olomouci pomáhají lidé různého věku, od studentů, přes manželské páry až po seniory. Dobrovolníci se mohou domluvit s Charitou na dlouhodobější spolupráci, takovýchto lidí pracuje v Charitě asi 50, anebo také mohou pomoci nárazově při určitých akcích, těchto dobrovolníků jsou stovky.
Daniela Pazderová: „Pro Charitu Olomouc je pomoc dobrovolníků velice významná, protože vlastně doplňují ten rozměr profesionálních pracovníků o více lidskosti, o více srdečnosti.“
Jako dobrovolnice pomáhá i Ludmila Grecmanová.
Ludmila Grecmanová: „Já bych řekla, že jsem vyrůstala na venkově, na venkově stále žiji a že jsem vyrůstala v rolnickém prostředí, takže jsme měli v tom domě velký statek a dalo by se říct, že tam žily tři generace. A od mládí jsem věděla, že je třeba pomáhat. Pomáhat staršímu, pomáhat mladšímu, pomáhat slabšímu a všem, kdo tu pomoc potřebují. Takže v tomto jsem vyrůstala a to sociální cítění ve mně zůstalo.“
Ludmila Grecmanová pracuje jako dobrovolnice od roku 2005 a to v dobrovolné oblastní Charitě v Těšeticích u Olomouce.
Ludmila Grecmanová: „Je nás šestnáct a musím říct, že ta Charita je pro obce Těšetice, Drahanovice, Slatinice a i ty přilehlé obce. Je to křesťanská Charita a vznikla z potřeby lidí, kteří chtěli nějakou službu pro starší, osamělé, osiřelé, opuštěné lidi. Chtěli si třeba o něčem popovídat, chtěli návštěvy, nebo chtěli zajistit obchod. Tuto potřebu první zmapoval tehdejší kněz no a inicioval se skupinou lidí právě založení Charity.“
A co Ludmile Grecmanové práce dobrovolníka dává?
Ludmila Grecmanová: „Takové uspokojení, že jsem někomu užitečná a že někomu mohu pomáhat.“
