Proměna Milli Janatkové přináší radost

Složila, nahrála a nazpívala si ho celé sama během dvou let, kdy se proměňovaly nejen písně, ale i ona. Z jejího hlasu vyzařuje klid a radost z improvizace a z toho, že si vlastně v hudbě dělá co chce a zároveň se dotýká základů života, ke kterým patří víra, naděje a láska. A co říká o své proměně ona sama?

„Já vlastně do té doby, než jsem si dovolila dělat muziku, jak chci, tak jsem byla celkem nešťastná. A pojí se mi to právě silně s vírou a s důvěrou obecně. Protože jsem sama sobě nevěřila. Nevěřila jsem, že mám na to dělat muziku, nebo vůbec výtvarno, nebo cokoliv. A vždycky mi dělalo těžkosti, abych to začala opravdu dělat. No a až když jsem začala víc důvěřovat v sebe sama a v to, že to dokážu, tak jsem začala být šťastnější.“

A je nějaký bod obratu, kdy se to změnilo?

"V podstatě jsem se úplně složila. Měla jsem takový kolaps fyzický i psychický a souviselo to i s tím, že jsem nepečovala o sebe dlouhodobě. Dlouhá léta jsem byla hodně hyperaktivní a neodpočívala jsem. Byla jsem v takovém vleku stresu, neuměla jsem si užívat života.
Ten zlom, kdy se mi ty věci začaly proměňovat vlastně souvisel s tím, že jsem dlouhá léta nějaký určitý druh víry hledala. Hodně mě třeba táhly kostely, ale pokud možno co nejstarší. V Římě, nebo třeba v Řecku. Takže jsem cítila, že nějaký duchovní prostor mě hodně naplňuje vnitřně a táhne mě. Zdály se mi o tom třeba i sny. Takže jsem si říkala aha, tak já asi něco takovýho potřebuju. Nějaký druh spojení, nebo modlitby. No až když mi bylo úplně nejhůř, v tom období, kdy se ta proměna tak jakoby uskutečňovala. Kdy jsem si uvědomovala hodně, jak uvažuju, že mám v sobě hodně strachu, obav, z různých věcí, nebo z budoucnosti. Před různými výzvami jsem se hodně bála a tak. Vlastně v té době mě už nezbylo nic jiného než se začít modlit. Vůbec jsem nevěděla jak, vůbec jsem se nikdy nějak nemodlila, ale najednou to přišlo samo.
Ten můj celý projekt sólový, jak na tom CD tak pak ten koncertní, se hodně pojí s poznáním sebe sama. Poznávám v sobě různé motivy, motivy chování, myšlení a říkám si aha, tak to jsem já. Hm. Pro mě být sama sebou je najít si, co je můj úkol a smysl v životě. A to poznám tak, že jsem spokojená a šťastná, že v tom vnímám smysl, že mi to něco dává, že to něco dává zároveň lidem. To se samozřejmě zrcadlí v tom, že když vidím, že to něco dává lidem pozitivního, tak z toho mám já radost. Uvědomím si aha, tak to je teda moje cesta, to je můj úkol tady a to jsem já."