125 let od narození Karla Poláčka
Česko-židovského spisovatele a novináře Karla Poláčka netřeba zvlášť představovat. Autor více než dvou desítek knih, z nichž mnohé byly zfilmovány, je dodnes oblíbený zejména svým románem „Bylo nás pět“. A klasikou jsou i jím sebrané „Židovské anekdoty“, poprvé vydané roku 1933. Třemi z nich si připomeneme autora, oběť německého nacismu, od jehož narození uplyne ve středu 22. března rovných 125 let.
V ruské restauraci zavolal si Abrahám Korach číšníka. „Číšníku, ten boršč není dost kyselý.“ „To, prosím, není boršč, to je bujón.“ „No, když je to bujón, tak je to kyselé dost.“
Paní Schidlofová je na smrtelné posteli. „Siegfried,“ praví k svému muži, „já brzy zemřu. A ty, sotva budu pochovaná, zapomeneš, že jsem ti byla hodnou a věrnou manželkou a budeš běhat za jinými…“ „Róza,“ odpověděl pan Schidlof chlácholivě, „nejprve umři a pak budeme mluvit dál!“
Popper se řítí zběsile ulicemi. Najednou narazí na svého známého. „Kampak běžíš?“ „Ale k doktorovi. Žena se mi ňák nelíbí.“ „A jejej! To jdu s tebou. Moje se mi už dávno nelíbí…“
Pan Pinkus dostal večer telegram, že jeho tchyně zemřela. „Bože, bože…“, vzdychal, „to budu zejtra rozčilenej…“
„Co byste chtěl radši: „být milionářem, nebo mít tyfus?“ ptal se pan Kraus nějakého Haase. „Dovolte, co je to za blbou otázku?“ rozčilil se pan Haas. „Nerozčilujte se a řekněte!“ „To se ví, že bych byl radši milionář.“ „Tak vidíte, jak jste blbej. Milionář musí umřít každý a z nemocných tyfem jen třicet procent“.
„Kam jedete, pane Löwy?“
„Já? Do Prostějova.“
„Poslyšte, pane. Když vy mi řeknete, že jedete do Prostějova, jedete jistě do Olomouce. Já ale vím, že jedete do Prostějova. Tak proč lžete?“
„Neměl byste tolik kouřit, pane Rosenstrauch,“ povídá jeden žid druhému. „Kouření vám škodí na zdraví a ukracuje vám život. Kolik je vám let?“ „Sedmdesát.“ „Tak vidíte. Kdybyste nekouřil, nebylo by vám možná ještě ani pětašedesát.“
