Před sedmdesáti lety nacisté zlikvidovali ghetto v polské Lodži
Tento pátek, 29. srpna, uplyne 70 let od likvidace ghetta zřízeného nacisty v polské Lodži. Mezi zavražděnými zde byli i čeští a moravští Židé.
Lodž byla před válkou důležitým centrem židovské kultury v Polsku, Židé zde dokonce tvořili 34 % obyvatel. V únoru 1940 německé okupační úřady zřídily v bývalé židovské chudinské čtvrti ghetto. Zde na ploše 4 km čtverečních nacisté soustředili více než 160 000 lodžských Židů. Zanedlouho sem nechali deportovat dalších 38 500 lidí z blízkého okolí, ale i z říše a protektorátu.
Systematické deportace Židů odtud začaly koncem roku 1941. Prvních pět velkých písmen abecedy označilo pět transportů, jimiž vlaky v říjnu a začátkem listopadu 1941 odvezly z Prahy do lodžského ghetta přibližně 5000 českých Židů. Z nich se zachránilo pouze 282.
Nové vězně přivítala přeplněná čtvrť Baluty a hromadné ubytování v barácích bez kanalizace a sanitárního zázemí, takže brzy téměř všechny deportované postihly infekční nemoci a epidemie. Zpočátku ještě mohli na černém trhu vyměnit za jídlo věci, které si přivezli z Prahy, později ale trpěli zoufalým hladem a zimou.
Přitom museli velmi tvrdě pracovat, ghetto bylo jedním velkým pracovním táborem. Až do léta roku 1944 zde lidé pracovali v různých podnicích pro německé válečné hospodářství. Šily se tu uniformy pro wehrmacht, vyráběla výstroj pro armádu, zdejší dílny dodávaly zboží i do běžných obchodů v Německu.
Každodenní obávanou realitou se staly tzv. špery - z německého Sperra, závora. Při nich bylo ghetto uzavřeno, vyhlášen zákaz vycházení a nacisté při selekci rozhodovali o životě a smrti. Neprošli zejména staří lidé, malé děti a nemocní, tedy práceneschopní. Ti byli zařazeni do transportu a následně zavražděni.
Sestry Věra a Edita Arnsteinovy z Prahy po válce vypovídaly:
„Celý dvůr musel nastoupit, vytřídili, koho nechají a kdo musí na náklaďák. Děti pryč, starci pryč. Byly třeba mámy, co měly větší děti, které mohly jít pracovat. Menší děti ne. No a ta máma se musela rozhodnout, většina šla s menším dítětem.“
Nebo jiná poválečná vzpomínka, Emila Reicha:
„Polští Židé už něco cítili: ´V ghettu je špatný vzduch,´ říkali. ´Špera´ trvala celý týden, všechny děti mezi 4. a 12. rokem sebrali, jen děti lékařů a policajtů ne. V té době taky likvidovali nemocnici. Jak? Házeli nemocné z pater dolů na nákladní vozy a odvezli je pryč. Transporty odcházely pravidelně a to ze stanice Radhošť, Němci říkali Radegast. V létě 1944 bylo poslední vysídlení, jeli do Auschwitzu.“
Od začátku roku 1942 odvážely vlaky ze stanice Radogoszcz vězně přímo do Chelmna, kde byli zabíjeni v pojízdných plynových komorách. Pozdější transporty směřovaly do ostatních vyhlazovacích táborů zřízených nacisty na území Generálního gouvernementu. V létě 1944 začala likvidace ghetta, poslední vlak odtud odjel před 70 lety: 29. srpna 1944 do Osvětimi. V ghettu bylo ponecháno jen 1200 Židů, takzvané vyklízecí komando. Většina z něj pak byla poslána do koncentračních táborů na území Německa.
Autorka pracuje v Židovském muzeu v Praze.
