Úvahy tradičních židovských myslitelů k novému židovskému roku
Tuto středu večer, 24. září občanského kalendáře, začíná letos podle židovského kalendáře měsíc tišri, jehož první den značí židovský Nový rok. Ten podle tradice ponese letopočet 5755 a otvírá se jím desetidenní období pokání, završené Dnem smíření.
V tuto dobu, kdy věřící přehlížejí svůj život v uplynulém roce, se zvláště upírají k Bohu. Židovskou tradici pojí se Stvořitelem po celá staletí nepřeberné množství úvah. Z takových zamyšlení jsme při příležitosti židovského Nového roku vybrali alespoň tři.
Autorem prvního je Bachja ibn Pakuda, přední židovský myslitel, který žil v 8. století ve Španělsku. Druhá úvaha je dílem Leviho ben Geršona, rabína a astronoma, který žil v Provensálsku v letech 1288 – 1344. Konečně třetí úryvek byl vybrán z myšlenek Israela Meira Kagana, vlivného židovského učence, který žil převážně na Litvě v letech 1839 – 1934.
Bachja ibn Pakuda: „Milujeme Boha pro nadbytek přízně, jíž se nám od Něho dostává, pro setrvalost Jeho dobrodiní a naše duše se spojuje s Jeho láskou v naději na Jeho odměnu. Naše láska k Bohu pramení rovněž z toho, že překrývá naše hříchy, vymazává naše nepravosti, promíjí nám nespočetné vzpoury a přestoupení. Milujeme konečně Boha pro Něho samotného, pro Jeho slávu, pro Jeho velikost, pro Jeho povýšení. Taková je čistá láska k Bohu, požehnán buď.
Toto nám nařizuje prorok Mojžíš, když nás v Tóře žádá, abychom Hospodina milovali ´celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou´. Vyžaduje úplnou lásku, která neodepírá ani jmění, ani tělo, ani čest. Neboť jsou lidé, kteří dávají svá těla a peníze, ale šetří si svou čest. Jiní, kteří si schraňují peníze, nabízejí svá těla a čest. ´Celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou´ však znamená přilnout k Boží lásce i ve skrytu a vyjevit to navenek tak, aby naprostá upřímnost takové lásky zazněla jako jásavý zpěv těch, kdo milují Hospodina.“
Levi ben Geršon: „Svatý, požehnán buď, v sobě zahrnuje všechno vědění. Člověk je naproti tomu schopen rozvíjet různé rozumové schopnosti, ale pouze omezeně, jako možné. Důsledkem toho je, že Svatý, buď požehnán, je skutečným zosobněním chápání, rozumu a inteligence, zatímco v člověku se vědění a intelekt projevují pouze dočasně a částečně.
Je přirozené, že to, co je skutečné, přichází zdokonalovat to, co je možné, aby se tak možnost mohla více přiblížit ke skutečnosti. Z toho vyplývá, že Bůh u člověka probouzí jeho potencionální síly, aby se mohly plně rozvinout. Při tomto procesu procitnutí dochází k naprosté shodě v nazírání toho, kdo dává, a toho, kdo přijímá: jednotlivec se spojuje se svým Stvořitelem. Prostřednictvím této hluboké jednoty, díky tomuto pravému spojení pak působí Prozřetelnost.“
Israel Meir Kagan: „Je třeba mít stále na mysli, že Bůh nám svěřil na zemi poslání: uvést nás v soulad se svou vůlí. V jediném okamžiku své existence si nemůžeme dovolit pomyslit, že jsme zcela nezávislí. Toto bychom si neměli uvědomovat, jen když se věnujeme posvátnému studiu nebo když naplňujeme Boží nařízení. Nikoliv, za všech okolností, i když konáme svou každodenní všední činnost, nezapomínejme na poslání, které nám bylo určeno.
Bůh si přeje, abychom chránili život duše. Tóra tuto starost vyjadřuje: ´Velice tedy střežte svou duši,´ je psáno ve Třetí knize Mojžíšově. A v Páté knize Mojžíšově: ´Velice tedy střež svou duši.´ A tak i když naše zájmy jsou světské, musíme stále usilovat o to, abychom chránili svou duši.“
