Nebojme se každého pytle

14. listopad 2015

Když jsem byla malá holka, bála jsem se tmavého kouta v ložnici u babičky v Novém Městě na Moravě. Večer mě uložili do staré mosazné postýlky, vytáhli boční síť na tyči a nakázali mi pěkně zavřít oči a spát. Když prý neposlechnu, vylezou z toho tmavého kouta vlci a medvědi. Můj strach měl velké oči. A také velké zuby. Lhal a já mu věřila.

Jako dospělí se samozřejmě koutů vedle skříně nebojíme. Ale vůči strachu imunní nejsme. Dokonce mám pocit, že duch strachu je v naší společnosti v poslední době nějak nezdravě rozbujelý.

Bojíme se. Bojíme se nízkých důchodů, stáří, samoty, nemohoucnosti. Bojíme se krachu na burze, globalizace, třetí světové války. Bojíme se ztráty národní identity, extremismu, fanatismu, bojíme se uprchlíků, bojíme se islámu. Bojíme se zítřka, bojíme se budoucnosti. Ale budoucnost nelze předvídat. Nevíme, co je za zatáčkou. A tak náš strach má velké oči.

Naši předkové si představovali budoucnost mimo jiné jako řadu pytlů, které postupně – den za dnem - rozvazujeme. Nikdy si nemůžeme být úplně jisti tím, co najdeme v tom následujícím. Z této představy vyrůstá patrně staré české slovo strašpytel. Strašpytel je člověk, který se bojí každého pytle. Je asi pravda, že jistá dávka opatrnosti při rozvazování pytlů je na místě. Jsou totiž pytle, ve kterých se skrývá jedovatý had. A i tyto pytle bude třeba otevřít.

Na jedovatého hada platí hůl. Zkrátka nemazlit se a pryč s ním. V jiných pytlích dřepí zajíc. Než se vzpamatujeme, pytel je prázdný a ušák v trapu. Ale v některých pytlích bude poklad. Až pytel rozvážeme a opatrně vysypeme, vyklouznou perly a zářivé kameny. Až budou oči přecházet a srdce se zasměje.

Strašpytel se bojí každého pytle. A strach ho drží pod zámkem, paralyzuje ho. Strach je hluchý a slepý. Špatný pán a špatní jsou také ti, kteří strach záměrně rozdmýchávají. Podezírám je z toho, že nás chtějí ovládat prostřednictvím našeho vlastního strachu. A tak na strašáky pozor! Strach je a vždycky byl u kořene mnoha zoufalých a zlých činů.

Nebojme se. V Bibli najdeme 365-krát výzvu: Neboj se! Jako by nám Bůh neustále, den za dnem opakoval: Neboj se! Neboj se, protože Já jsem Pánem vaší minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Na jedovaté vemte hůl, ušáky nechte, ať si běží a z pokladů se radujte. Hledejme, usilujme mezi sebou, zápasme statečně – den za dnem o spravedlnost a pokoj. Jinými slovy: hledejme Boží království. A vše ostatní ponechme s důvěrou Bohu. On se o nás bude starat.

autor: Ivana Procházková
Spustit audio