6. prosince  2015 v 19:45  rubrika: Zprávy

Svátek Chanuka připomíná vítězství Židů nad přesilou cizinců

Zahájení Chanuky v pražské Jeruzalémské synagoze - Foto: Filip Jandourek

Zahájení Chanuky v pražské Jeruzalémské synagozeFoto: Filip Jandourek

Češi mají husity, Židé zas Makabejce. Jejich slavné vítězství nad přesilou cizinců, kteří je násilím chtěli připravit o jejich víru a kulturu, připomíná osmidenní židovský svátek Chanuka. Od 2. století před naším letopočtem až do dneška tento svátek prošel řadou proměn. Má Chanuka co říci i dnes?

Deuterokanonická První kniha Makabejská líčí odpor Židů proti utlačovatelům, kteří před více než 2000 lety upírali Židům jejich víru, znesvětili jeruzalémský chrám. Příběh úspěšného boje za duchovní svobodu doplňuje Talmud legendárním vyprávěním.  

Zahájení Chanuky v pražské Jeruzalémské synagoze - Foto: Filip Jandourek

Zahájení Chanuky v pražské Jeruzalémské synagozeFoto: Filip Jandourek

Když Židé osvobodili zpustošený chrám, chtěli jej opět zasvětit bohoslužbě zažehnutím světel na sedmiramenném svícnu menoře. Nalezli jediný džbánek olivového oleje dostačující plamínkům na pouhý den. Ty však zázračně hořely plných osm dní, než byl rituálně připraven olej nový.  

Na paměť této události trvá svátek Chanuka, hebrejsky „zasvěcení“, osm dní. Každý večer se v synagogách i židovských domech zapaluje na osmiramenném svícnu o jedno světlo víc, až poslední den září všechna. Odtud i jiný název svátku „chag urim“ neboli „Svátek světel“.  

Hebrejský kalendář stanoví počátek Chanuky na 25. den hebrejského měsíce kislev, a tak ji dle občanského kalendáře neomylně přivádí do prosince, nejednou přímo do času Vánoc. Letos tomu tak není, ale v zemích s početnější židovskou komunitou, než je ta naše, předvánoční ruch v honbě za dárky splývá s obdobnými nákupy chanukovými.  

Mistr CS (Cyrillus Schillberger ?): Chanukový svícen, Vídeň, Rakousko-Uhersko, 1873, ŽMP 2.701. Stříbro tepané, prořezávané, cizelované a lité; Výška / šířka / hloubka: 34,5 x 39 x 9,3 cm - Foto: © Židovské muzeum v Praze

Mistr CS (Cyrillus Schillberger ?): Chanukový svícen, Vídeň, Rakousko-Uhersko, 1873, ŽMP 2.701. Stříbro tepané, prořezávané, cizelované a lité; Výška / šířka / hloubka: 34,5 x 39 x 9,3 cmFoto: © Židovské muzeum v Praze

Znalec židovské tradice se podiví. To jen k jarnímu Svátku losů Purim se váže náboženská povinnost „rozdávání dárků“, rozvedená ještě i jako „obdarovávání chudých“. V obou případech je pevně stanoveno, že dárky se míní balíčky s pokrmy, které lze rovnou sníst. Chanuku však náboženská tradice s žádnými dárky nespojuje. Odkud tedy ten zvyk? V židovském prostředí v diaspoře nepochybně odráží vliv okolních vánočních zvyklostí, i když, pravda, ty ve své dnešní, obchodně přebujelé podobě, nemají ani s křesťanstvím mnoho společného.  

Co však naplat. Náboženské symboly – vánoční stromek tak jako třeba chanukový svícen – jsou v naší sekulárně naladěné době dobré hlavně k zvyšování obratu obchodníků. Přesto, pro leckoho možná kupodivu, jsou ještě stále lidé, kteří chtějí svátky prožít ve shodě s jejich náboženským poselstvím.  

A tak v čase, kdy nás nesčetné reklamy, výzvy, doporučení i zaručené rady vybízejí ke všem možným nákupům, chtěl bych při příležitosti svátku Chanuka připomenout jeden s ním spjatý zvyk: osmiramenný chanukový svícen chanukija má být vždy za oknem. Proč? Protože jeho světlo tak může zářit všem. Jak jsem řekl, je to zvyk. Kdo však chce, může v tom světle zářícím lidem po osm dní svátku Chanuka vidět i dárek. Dar, který se nedá koupit, a přesto obohacuje, inspiruje, posiluje. Prostě – světlo.  

A tak tedy Chag urim sameach – šťastný a veselý Svátek světel! 

Autor:  Leo Pavlát

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas