Česká betlémářská tradice je unikátní – i to dokládá Vánoční výstava v Betlémské kapli
Škála materiálů a technik, jak vyrobit betlémy a ozdoby na vánoční stromeček, je obrovská. Pokud to chcete uvidět na vlastní oči nebo se dokonce inspirovat k vlastní tvorbě, určitě se vypravte na Vánoční výstavu do podzemních prostor pražské Betlémské kaple.
Letošní vánoční výstava v Betlémské kapli má název Lidová řemesla a je na ní tolik zajímavých věcí, že člověk neví, na co koukat dřív. Já jsem začala prohlídkou betlémů a organizátor výstavy Blahoslav Lukavec mi prozradil, že rozmanitost české betlémářské tradice je unikátní.
„Tady přesně vidíte to štěstí, které nás potkalo jako Čechy a Rakousko-Uhersko, když Josef II. zakázal vystavovat betlémy v kostelích. A jak se tohoto zákazu chopil český národ, který betlémy miloval? No prostě nemohl chodit na betlémy do kostela, tak si je každý začal vytvářet z toho materiálu, který měl a ke kterému měl přístup a s kterým uměl pracovat. To znamená, že kovář si udělal vykovaný betlém, kdo vyráběl klobouky, ho udělal plstěný, kdo pracoval s keramikou si udělal keramický, perníkový, dřevěný, papírový, ze šustí, z provazů, z lýka, z orobince, těch materiálů je tady velké množství.“
Velké množství je nejen materiálů, ale i různých technik, jak se betlémy vyrábí.
„Někdo ho upaličkoval, jiný ho ušil, máme i pletené betlémy, těch technik je velké množství.“
K autorům betlémů na Vánoční výstavě patří jak skvělí umělci a řemeslníci, tak třeba i děti z mateřských školek.
„My si potrpíme na to, a celkem na to jsme hrdí, že betlémy, které tady máme, jsou současná betlémářská tvorba. Většina betlémů byla vytvořena speciálně pro tuto vánoční výstavu.“
Blahoslav Lukavec se svým týmem pořádá vánoční výstavy už od roku 1980 a ta letošní je tedy 36. v pořadí.
„Každá ta výstava má nějaké téma, vloni to bylo věnované zvonům, předtím muzice, pohádkám a podobně a letošní výstava je věnovaná lidovým řemeslům.“
To znamená, že vedle 248 betlémů a velkého množství ozdobených vánočních stromečků tady uvidíte také funkční řemeslnické dílny.
„Máme tady sklářskou dílnu, kartáčnictví, provaznictví, pletení sloupků, pletení z orobince, je tady truhlářská dílna, řezbářská dílna, funkční mlýn, který mele mouku, je tady krejčovství, zlatnictví, platnéřství, ševcovství, knihařství a jsou tady lesnická řemesla, o kterých lidé už dnes skoro vůbec nic nevědí.“
Mezitím s panem Lukavcem přicházíme k mlýnskému kolu.
„Točí se nám zatím jenom palečnicové kolo, ještě se nám netočí lucerna. A teď propojíme lucernu s palečnicovým kolem, aby nám tady mlýnské kameny mohly mlet obilí.“
A hned vedle mlýna jsem při práci zastihla řezbáře Štěpána Pěnku.
Štěpán Pěnka: „Tady zrovna vytvářím Madonu z jasanového, dřeva, bude to takový cyklus. Ta první je Madona v naději s bříškem, a ta druhá už je s Ježíškem. Obě plastiky jsou ze dvou půlek jednoho kmene, takže to jsou takové sestry po dřevě.“
Vánoční výstava je pořád plná dětí. Dvou z nich a jejich maminky jsem se zeptala, co je nejvíc zaujalo.
Holčička: „Jak dělali andělíčka.“
Maminka: „Ze skla, viď.“ A Jonáši, co se Tobě líbilo? Andělíček?“
Malý Jonáš: „Mlýny.“
Blahoslav Lukavec láká na výstavu i hudebníky.
„Máme úžasnou zvonkohru, kterou vloni pro nás udělal pan Manoušek. A máme tady prastaré varhany – je to varhanní pozitiv s 274 píšťalami a kdo umí, tak nám tady zahraje.“
Na vánoční výstavě si uživíte i různá polozapomenutá slova – třeba co je to flok, potěh nebo šajna. Ta však zrovna patří k ševcům a já se radši vrátím k betlémům, kde s Blahoslavem Lukavcem stojíme před betlémem z orobince.
„Tady vidíte betlém od Ivety Dandové, je to betlém udělaný z orobince. Orobinec je rákosí, které roste v rybnících, takové ty doutníky. Příprava toho materiálu je velice náročná a složitá, ale vidíte, že výsledek se dostavil. V republice není moc lidí, kteří by s tímto materiálem nejen pracovali, ale i ještě to uměli. Orobinec je zajímavý tím, že se z něj dělaly ošatky na pečení chleba a mnoho klasických pekáren se k tomuto materiálu vrací a zase mívají ošatky vytvořené z orobinců.“
Na Vánoční výstavě nechybí ani vrkoč.
„Dá se říct, že vrkoč jsou staré pohanské zvyky. On byl vrkoč mikulášský, vánoční i velikonoční a vždy to v sobě mělo velké množství symboliky. Jednak jak tam byly různé pamlsky, tak je to symbolika k tomu, aby toho bylo hodně – ten množstevní prvek, aby to přineslo štěstí a radost. Vždy tam byla zeleň – ta se vnášela do domácností hlavně v době zimního slunovratu, protože lidé chtěli, aby konečně to slunce přestalo zkracovat svou pouť po obloze a začalo zase víc svítit, protože když oni byli, chudáci, zalezlí v těch zemljankách, byla jim zima a neměli co jíst, tak to muselo být velice krušné. Takže návrat slunce po obloze byl největší svátek v době předkřesťanské. A když se to tak vezme, tak Vánoce jsou dány na stejný termín, jako byl zimní slunovrat. A když to tak řeknu: pohani vítali příchod slunce a křesťané vítají příchod svého sluníčka Ježíše Krista.“
Vánoční výstavu v Betlémské kapli můžete navštívit do neděle 3. ledna.
