Může rok milosrdenství přinést něco i společnosti mimo katolickou církev?

23. leden 2016

Svatý rok vyhlášený papežem Františkem pokračuje mnoha událostmi. Vatikán například v rámci jubilea tento týden navštívili správci poutních chrámů a organizátoři poutí. Může ale rok milosrdenství přinést něco i společnosti mimo katolickou církev?

Svaté roky mají v tradici katolické církve dlouhou historii, vysvětluje historik Jaroslav Šebek:

„Už od 14. stol. Vždy při významných výročích jak náboženského charakteru, například narození Ježíše Krista, nebo ustanovení církve, nebo při dalších světských příležitostech, např. rok 2000, se vyhlašoval svatý rok. Při té příležitosti se konaly poutě do Říma.“

Tento svatý rok, rok milosrdenství, je určitě odpovědí na současnou dobu, tvrdí historik:

„Je to odpověď papeže na dobu, která je plná agresivity a násilí. Je to doba, která je plná neodpuštění a myslím, že právě proto je dobré si připomínat význam roku milosrdenství, který má právě otvírat ty pomyslné brány nejen v rámci svatého města, ale především brány v lidských srdcích, aby opravdu lidé měli k sobě blíž.“

Právě pojem milosrdenství je v poselství papeže Františka klíčový, zdůrazňuje kněz Tomáš Halík:

„Myslím si, že význam tohoto pontifikátu je v tom, že papež si uvědomil, že v poslední době se ty hlavní důrazy, kterými žili mnozí katolíci, poněkud vychýlily od toho, co je v Kristově učení podstatné. Mnohým se zdálo, že to nejpodstatnější, o co v církvi jde, je sexuální etika, je politický zápas za kriminalizaci potratů, odmítání stejnopohlavních svazků a tak dále. Tohle by bylo velmi nešťastné, kdyby to bylo tím základním a nejdůležitějším z toho, co církev říká světu i do vlastních řad. Papež František jasně řekl, že tohle je taková neurotická obsese, když se zaměřujeme především na tyto věci. Je tady něco mnohem důležitější, co nesmí být zakryto a to je právě důraz na Boží lásku, na Boží milosrdenství, na svobodu a radost, které evangelium přináší.“

Na to, jestli probíhající rok milosrdenství může něco přinést společnosti mimo katolickou církev, odpovídá religionista z Evangelické teologické fakulty Pavel Hošek:

„Já bych řekl, že rozhodně ano, protože to poselství roku milosrdenství je zcela obecné, to znamená, není vázané na nějaké konkrétní součásti křesťanské víry a praxe.“

Počátek této tradice najdeme už v biblických dobách, kdy se se každý padesátý rok považoval za zvláštní, bylo to takzvané léto milostivé, léto, kdy se odpouštělo.

„Byl to rok, kdy lidé měli překračovat běžné meze a zákonitosti hospodářského a ekonomického provozu a taky úspěchů a neúspěchů, podle tehdejší staré biblické hebrejské tradice se prostě měly odpouštět dluhy. Mělo se všechno navrátit i výchozí spravedlivé a taky milosrdné společenské situaci. Tahle měli vždy lidé po padesáti letech možnost se nově nadechnout a to i tehdy, když se jim nedařilo, zadlužili se nebo prodali veškerý svůj majetek. A myslím, že tohle jako v biblických dobách má i dnes naprosto obecnou srozumitelnost, že velkorysost ve vztazích k druhým a hledání cest i tam, kde se zdá jednodušší nepřátelství a zabetonování pozic. To je poselství, které je naléhavější dnes, něž bylo kdysi ve starověku.“

„Já si myslím, že to dělá zcela cíleně, on právě chce oslovit široký svět a já si myslím, že milosrdenství je téma, které rozhodně není je pro křesťanské komůrky, ale je to vlastně opravdu pro široký svět.“

Dodává Jaroslav Šebek.

Spustit audio