Hromnice a Svátek Uvedení Páně do chrámu
Na Hromnice o hodinu více, praví lidová pranostika. Hromnice připadají na 2. února a je s nimi spojeno nejen víc světla, ale i katolický svátek Uvedení Páně do chrámu. V tento den se řeholníci a řeholnice schází k bohoslužbě a setkání se svými diecézními biskupy.
Svátek Uvedení Páně do chrámu připomíná biblický příběh z Jeruzaléma, který líčí 2. kapitola Lukášova evangelia. Jeho podstatu vysvětluje Jan Houkal, farář kostela Nejsvětějšího srdce Páně na pražských Vinohradech.
„Svátek Hromnic, slavený 2. února, připomíná událost, která se skutečně stala 40 dní po narození Krista, které slavíme 25. prosince. Totiž podle mojžíšského zákona, podle 12. kapitoly knihy Leviticus (3. knihy Mojžíšovy), rodička 40 dní po narození chlapce měla být očišťována a na poděkování měla být přinesena oběť – buď jehňátko, anebo když rodina nebyla tak movitá, dvě holoubátka. A tak rodička přichází do chrámu spolu s dítětem a tuto oběť spolu se svým manželem přináší. Panna Maria podle mojžíšského zákona také přichází čtyřicátého dne po narození Krista do jeruzalémského chrámu spolu s pěstounem, svatým Josefem, a tuto oběť podle mojžíšského zákona přinášejí.“
V chrámu potkávají dvě zajímavé osobnosti.
„Potkávají tam prorokyni Annu a proroka Simeona, kdy prorok Simeon bere dítě do ruky a říká ten svůj krásný zpěv:“
Nyní můžeš, Pane, propustit svého služebníka
podle svého slova v pokoji,
neboť moje oči uviděly tvou spásu,
kterou jsi připravil pro všechny národy:
světlo k osvícení pohanům,
a k slávě tvého izraelského lidu.
Pater Jan Houkal připomíná dlouhou tradici Svátku Uvedení Páně do chrámu.
„Hromnice jsou svátkem relativně starobylým, jejich slavení sahá až do 5 století, ba dokonce už do 4. století, protože nejstarší svědectví o slavení uvedení Páně do chrámu nebo Očišťování Panny Marie, jak se dřív tento svátek jmenoval, je už někdy kolem roku 400.“
Tento svátek je spojen se světelným průvodem.
„Tento svátek se slaví tak, že na začátku bohoslužby je průvod se svícemi, který má především navázat na to Simeonovo slovo, že Kristus je světlem všech národů. A po průvodu se svícemi začne obvykle mše svatá, kdy se čtou ta čtení připomínající tuto událost.“
A právě se svícemi je pravděpodobně spjat český lidový název svátku „Hromnice“.
„Ten název Hromnice spíš pochází z toho, že ty svíčky, které jsou posvěceny na tento svátek při bohoslužbě, se dávaly za okna a měly být prosbou o Boží ochranu před blesky – zejména před Prokopem Divišem, než byly vynalezeny bleskosvody.“
V roce 1997 spojil papež Jan Pavel II. liturgický svátek Uvedení Páně do chrámu s připomínkou těch, kdo v církvi zasvěcují svůj život službě Bohu i lidstvu, tedy s řeholníky. A tak na 2. února připadá i Den zasvěcených osob.
„Ten svátek také je vnímán – to je relativně moderní vnímání toho svátku – jako svátek zasvěcených osob, a to především kvůli té prorokyni Anně, která poté, co ovdověla, přes 60 let byla v jeruzalémském chrámě a sloužila Bohu postem a modlitbami. A stejně tak ten spravedlivý stařec Simeon. A tito dva se vnímají jako zasvěcené osoby. A samozřejmě je tam i to zasvěcení prvorozence Bohu, což zas bylo podle jiného místa v mojžíšském zákoně podle knihy Exodus. Takže z těchto dvou důvodů – kvůli prorokyni Anně a proroku Simeonovi a zasvěcení prvorozence Bohu – je ten svátek také svátkem zasvěcených osob, především osob žijících řeholní život, ne úplně všech kněží. Kněží jsou sice také zasvěceni Bohu svými sliby, a nesou svátost svěcení, ale tento svátek je především svátkem řeholníků a řeholnic.“
Během Dne zasvěcených osob se diecézní biskupové scházejí s řeholnicemi a řeholníky, kteří působí v jejich diecézích.
