Na svatý Duch do vody buch

Když byl můj táta malý, říkalo se prý na Vysočině „Na svatý Duch do vody buch. O svatodušní neděli se tradičně v římské církvi křtilo. Předpokládám tedy, že šlo spíš o buch do vody křtitelnice než o buch do studených rybníků na Vysočině. Voda tam bývá jako nůž někdy i uprostřed léta. Ale chcete-li Letnice oslavit prvním koupáním v přírodě? Jak je libo.

Ducha svatého známe z obrazů starých Mistrů, jak v podobě holubice sestupuje na Krista stojícího uprostřed Jordánu. Nebo můžeme vidět Ducha svatého planout jako ohnivé jazyky nad hlavami učedníků shromážděných v Jeruzalémě 50 dní po Velikonocích.

Plamínky jsou inspirované novozákonní knihou Skutky apoštolů. Zde se ve druhé kapitole píše o tom, jak židé i obrácení pohané z mnoha národů slyší zvěst o Kristu a jeho vzkříšení každý ve svém rodném jazyce. Jako by dar Ducha svatého – ohnivých jazyků – byl zázrakem, který překonává zmatení jazyků v Bábel a rozehnání lidí po celé zemi. Lidé zasaženi a proměňováni Duchem svatým, opět jednotní v řeči a v činech, nejsou již zemi a sobě navzájem nebezpeční.

Janovo evangelium přináší ještě jiný obraz Ducha svatého: obraz Přímluvce a Utěšitele. Vypráví o Bohu, který přichází jako tichý hlas, jako vanutí, které zasahuje duši, nejhlubší nitro člověka. Přichází jako Utěšitel, jako dárce pokoje, jako Přímluvce.

Tradičně se mluví o tom, že se Duch svatý přimlouvá za nás hříšníky u Boha, a proto se už nemusíme bát Božího soudu. Ale působení Ducha svatého není omezeno na přímluvy v nebi. Sestupuje na zem a přimlouvá se také na zemi: přimlouvá se v našem srdci za ty, pro které máme málo porozumění nebo je dokonce soudíme. Přimlouvá se v našem nitru za ty, na které zapomínáme.

Jak tedy oslavit letos Letnice? Navrhuji naslouchat tomuto tichému hlasu Přímluvce. Takové koupání probere a osvěží jako žádné jiné. Kéž by na nás z nebe svatý Duch – buch.