1. května má svůj svátek také práce

Michal Walter: „Práce je podle mého názoru přirozenou potřebou člověka, I když ne všichni to tak chápou a vnímají. Ta práce dává nějakou příležitost se rozvíjet, realizovat se, zajistit se, získat za to odměnu. Čili ty faktory, které práci podporují, jsou poměrně silné, si myslím.“

A jak by měla vypadat práce, která by člověka naplňovala?

Michal Walter: „Měla by být pro něj zajímavá, atraktivní. Měla by mu přinášet pocity uspokojení a měla by mu dávat i prostor se rozvíjet, učit se nové věci. To si myslím, že je tam naprosto zásadní záležitost.“

A co se děje v případě, že to tak není? Stává se z toho nutné zlo, odpovídá Michal Waltr.

Michal Walter: „Potom na tom výkonu je to vidět. I přístup k práci je slabší a ty lidi tam de facto přežívají pracovní dobu a chodí tam prostě proto, že musí. A to je potom vidět i na tom výkonu.“

Postoj k práci se v historii mění, potvrzuje ekonom Martin Kupka. Jak tedy vypadá dnes?

Martin Kupka: „Různí lidé to vnímají různě. Myslím si, že ta doba, kdy převládající přesvědčení bylo, že já nehledám práci, ale zaměstnání, tak ta už dílem dobrovolně, dílem nedobrovolně odešla do propadliště dějin. Na druhou stranu si myslím, že rozdíly mezi lidi jsou obrovské. Někteří jsou prostě spokojeni, pokud si vydělají na ten chléb svůj vezdejší a nemají žádné další ambice, nechtějí rozšiřovat ani své znalosti, ani pole působnosti a v pátek ve 4 odejdou z práce s čistou hlavou a věnují se v sobotu a neděli svým koníčkům. A pokud to jde, tak je to fajn. Ale řekl bych, že v té společnosti roste tlak na to, aby lidé práci věnovali času stále víc.“

I v dějinách se práce stávala často předmětem zájmu různých filosofů či sociologů. A nezřídka také ideologií.

Jaroslav Šebek: „V době 19. století hodnotu práce oceňovali především levicové síly, které práci postavili na jakýsi piedestal.“

Vysvětluje historik Jaroslav Šebek.

Jaroslav Šebek: „Zatímco kapitalistický pohled na práci byl zejména z hlediska výkonu, zisku, který nedoceňoval hodnotu člověka.“

A protože jsme v pořadu Mezi nebem a zemí, zajímal nás i postoj církví k tomuto tématu.

Jaroslav Šebek: „Právě katolická církev se snažila tyto dva pohledy dostat do symbiózy, a ocenit jak výsledky, tak zároveň člověka, který za tou prací stojí. Takže sociální encykliky právě podávají pohled na práci z tohohle hlediska v celé historii více než sta let existence sociální nauky církve v té moderní podobě. Některé encykliky se přímo tématu práce věnují z toho hlediska, že zdůrazňují nejenom tu důležitou funkci práce jako prostředku vytváření hmotných i duševních statků a člověka jako subjekt, který práci vykonává. A z hlediska toho, že práce je samozřejmě vnímaná z pohledu toho, co vyjadřuje ten levicový mainstream a to je právo na práci. To zdůrazňují i papežské encykliky a současně je tam důležitým momentem právo na odpočinek. To jsou všechno věci, které vytvářejí moderní církevní pohled na otázku práce jako takové.“

Svátek práce je mezinárodní dělnický svátek, který se v tento den slaví od roku 1890. Připomíná generální stávku amerických dělníků 1. května 1886, kteří bojovali za zkrácení pracovní doby na osm hodin denně, a následné násilné potlačení protestů. Už v roce 1890 se demonstrace za práva pracujících uskutečnily po celém světě. A co by k svátku práce popřála socioložka Jiřina Šiklová?

Jiřina Šiklová: „Aby si lidi uvědomili, že práce má hodnotu, že to není nadávka a nemusí to být něco, co má být stále protestem proti systému. Aby si lidé taky uvědomili, jestli to, co dělají, považují za významné a jestli je to uspokojuje. A pokud ne, tak ať hledají tak, aby byli uspokojeni tím, co dělají. A nemusí to být jen v pracovním procesu. V současnosti se tato společnost má dobře. Jenomže tato společnost nemá vizi, nemá, co by mohlo následovat. To, co bývalo vždycky. Když se vám daří špatně, tak tu vizi najdete snadno. Když se vám daří dobře, tak musíte najít tu vizi, v čem by vás uspokojila. A ta vize tu není. Nejde jen o práci, jde o to, naučit lidi žít po práci. Nejenom pasivním způsobem, že budou něco konzumovat, ale že budou vytvářet něco, co je uspokojuje. A k tomu je třeba lidi vést.“