20. století přineslo nejhorší masová násilí – i o tom svědčí kniha Holokaust a jiné genocidy
Židé po více než 70 letech od pádu nacistického režimu stále promýšlejí tragédii, která zásadně ovlivnila jejich novodobé dějiny – holocaust. Ve 20. století to ale nebyla jediná snaha o masové vraždění nějakého národa. Co vyvolává genocidy? Mají společné rysy? Procházejí podobnými fázemi? Na tyto otázky se pokouší najít odpověď nová kniha Holokaust a jiné genocidy. Je určena všem zájemcům o historii, ale přináší i bohatý materiál pro učitele dějepisu.
Ve 20. století docházelo k těm nejhorším případům masového násilí a právě o něm hovoří nová kniha Holocaust a jiné genocidy. Představuje ji Petr Pánek z občanského sdružení Pant.
„Základ té knihy je z holandského originálu z knihy, kterou vydala amsterdamská univerzita, a my jsme ji doplnili úvodem. A kapitoly, které v tom originále jsou, což je holocaust, genocida Arménů, genocida ve Rwandě, a jsou tam potom násilnosti v bývalé Jugoslávii (oni to nenazývají genocidou). To jsme ještě doplnili hladomorem na Ukrajině, metodickými materiály a nahrávkami na přiloženém DVD.“
O DVD hovoří editor rozšířeného českého vydání Martin Šmok.
„Je tam více než 20 filmových úryvků z filmových svědectví přeživších různých genocid. Tyto filmové úryvky samozřejmě přinášejí nejen nové informace a osobní prožitky, ale přinášejí do procesu učení a poznávání historie i lidské emoce, což je velký přínos.“
A jak Martin Šmok dodává, genocidy mají i své fáze, které jsou pro ně společné.
„Fáze genocidy jsou lehce mrazivé poznáním, že mnohá společnost dneška se již nachází na určitém stupni pučící nenávisti, která může dovést a ke genocidě. Ty fáze spočívají v konstrukci nepřítele, vydělení určité uměle definované skupiny ze společnosti pomocí takového modelu lidského chování, který dělí společnost na my a oni, takže ta identifikovaná určitá společnost je vydělena, je symbolizována, takže se na ní začíná vztahovat nějaký symbol, začíná být odlidšťována, začíná se o této skupině lidí mluvit jako o krysách, švábech nebo divokých psech.“
Poté je diskriminovaná skupina postupně separována od většinové populace.
„Je viditelně označena, a to ať už v osobních dokumentech, nebo třeba přišitím žluté hvězdy na oděv. Poté dochází k eskalaci toho konfliktu, k vyvraždění té určité cílové skupiny, na kterou je ta genocida zaměřena. A poslední fází každé genocidy je popírání toho, že vůbec k nějaké genocidě došlo.“
Jeden z filmů na přiloženém DVD má název Eva Erbenová – z Terezína do Izraele.
„My jsme si samozřejmě vždycky – dokud byla válka – mysleli, že se vrátíme potom zase do Čech a všechno bude, tak jak kdysi. Já jsem si představovala naši vilu ve Strašnicích, jak to zase bude jako dřív. Jako nějaký pokračování... no ale ono žádný pokračování nebylo. Nebylo na co navázat, život byl totálně jiný.“
Vypráví Eva Erbenová, která se po válce odstěhovala do Izraele.
Kdo byl hrdinou soudního procesu s Leopoldem Hilsnerem? A jak se izraelským ženám podařilo dosáhnout toho, že mohou u jeruzalémské Zdi nářků předčítat z Tóry? Celý pořad Šalom alejchem si kdykoli poslechněte v našem audioarchivu.
