3. února  2006  rubrika: Zprávy

Pouť do Mekky - hadždž

V posvátných místech - Foto:  archiv autora

V posvátných místechFoto:  archiv autora

Islámské náboženství stojí na pěti sloupech: každodenním vyznání víry a modlitbě, každoročním půstu a almužně a na pouti do Mekky (arabsky hadždž), jíž je věřící povinen vykonat alespoň jednou za život. Před několika dny si tuto náboženskou povinnost splnily miliony muslimů ze všech koutů světa. Co je to vlastně hadždž a jaké rituály zahrnuje?

Kořen arabského slova hadždž patrně souvisí se starou semitskou představou obcházení na místě obdařeném zvláštní Boží přítomností. Pouť k pohanskému obětišti v Mekce se konala již v předislámských dobách. Prorok Mohamed, zvěstovatel monoteistického náboženství, jí ale dal nový obsah. Hadždž v islámském pojetí úzce souvisí s příběhem o praotci Ibráhímovi (Abrahamovi) a jeho synu Ismá'ílovi (Izmaelovi). Ti podle Koránu vystavěli v Mekce Ka'bu, první svatostánek, nazývaný také "bajt Alláh" - Boží dům. 

Povinnost vykonat alespoň jednou v životě hadždž platí pro každého plnoletého, svobodného a zdravého muslima, jak pro muže, tak pro ženu. Musí mít dostatek finančních prostředků nejen na cestovní výlohy, ale i na zabezpečení obživy pro svou rodinu, pokud ji nechává doma. Před vstupem do posvátných mekských okrsků se muslim omytím a oholením uvede do stavu rituální čistoty (arabsky ihrám). Rovněž se musí převléct do poutního oděvu sestávajícího ze dvou nesešitých pruhů bílé látky. Prostý šat symbolizuje absolutní rovnost všech účastníků poutě před Bohem a jejich očištění od hříchů. 

Hadždž bývá zpravidla kombinován s tzv. menší poutí, 'umrou. 'Umru lze jako záslužný čin vykonat i jindy a individuálně, zatímco hadždž je možné vykonat jenom kolektivně a v pevně stanovených dnech měsíce dhú-l-hidždža. Mnozí poutníci konají menší pouť před tím i po tom, co vykonali hadždž. Prvním rituálem 'umry je rituální obcházení Ka'by (tawáf). Poutníci se pohybují proti směru hodinových ručiček a celkem sedmkrát obejdou tuto svatyni. Následuje sedmkrát zopakovaná rychlá chůze mezi pahorky al-Safá a al-Marwa několik set metrů od posvátného okrsku. Tak podle tradice pobíhala Hádžar (Hagar), zběsile hledající vodu pro svého syna Ismá'íla. Anděl Džibríl (Gabriel) nechal na nedalekém místě vytrysknout léčivý pramen Zamzam, z něhož se poutníci po splnění 'umry zpravidla napijí. 

Pouť do Mekky je pro muslimy povinností - Foto:  archiv autora

Pouť do Mekky je pro muslimy povinnostíFoto:  archiv autora

Když věřící dokončí menší pouť, mohou stav rituální čistoty buď přerušit, nebo v něm - konají-li hadždž - setrvat. Zůstane-li jim do začátku nejdůležitějších poutních rituálů ještě nějaký čas, mohou jej využít pro návštěvy dalších posvátných míst v Mekce nebo hrobky proroka Mohameda v Medině. 

Osmého dne měsíce dhú-l-hidždža (letos 8. ledna) začíná vlastní hadždž. Věřící opouštějí Mekku a směřují k pahorku 'Arafat, vzdálenému asi 20 km. Tam musí dorazit do poledne devátého dne, aby mohli po Ibráhímově vzoru vykonat obřad stání před Bohem (wuqúf) až do západu slunce. Stání na této "Hoře milosrdenství" provázejí modlitby a prosby o slitování. Tento obřad bývá považován za nejemotivnější část celé poutě. 

Po setmění věřící pospíchají k mešitě Muzdalifa, kde vykonají večerní modlitbu a mnozí zůstanou i přes noc. Desátého dne měsíce dhú-l-hidždža hadždž vrcholí. Věřící se přesunou do údolí Miná, kde hází sedm kamínků na jeden ze tří cihlových sloupů, tzv. Aqabu. Tím si připomínají způsob, jímž Ibráhím zahnal ďábla Iblísa, jenž se ho pokoušel odvést od splnění Božího příkazu. Bůh chtěl totiž Ibráhíma vyzkoušet, a proto mu přikázal, aby obětoval svého syna Ismá'íla. Když pak viděl jeho poslušnost a obětavost, zázračně zasáhl a Ibráhím mu místo Ismá'íla nakonec obětoval beránka. Na památku této oběti poutníci a s nimi muslimové po celém světě obětují Bohu ovci nebo kozu. Proto se tento den nazývá Jawm an-nahr - den krvavé oběti. (Podobný příběh o obětování Abrahámova syna nalezneme i v hebrejské Bibli, jež islámskou tradici v mnohém inspirovala - obětovaným v biblické verzi je nicméně Izák.) 

Pouť do Mekky je pro každého muslima celoživotním zážitkem. Věřící se ocitá v bezprostřední blízkosti Boží a má možnost meditovat nad svým dosavadním i budoucím životem. Hadždž je rovněž výtečnou ukázkou náboženské soudržnosti - muslimové ze všech koutů světa se setkávají u Ka'by, aby společně prosili Boha o milosrdenství. Hadždž stírá všechny sociální a národnostní rozdíly a posiluje ve věřících jejich muslimskou identitu. 

Velké množství poutníků (v poslední době jich v měsíci dhú-l-hidždža přijíždějí až dva miliony) bohužel způsobuje i četné komplikace. Dříve to byly nakažlivé choroby, jež se mezi poutníky snadno šířily, dnes nebezpečí představují především organizačně nezvládnuté situace, kterým si při takovém návalu poutníků dá vyhnout jen stěží. Tragédie provázely také letošní hadždž. Nejprve se 5. ledna 2006 zřítila ubytovna pro poutníky v Mekce. Pod jejími troskami zahynulo 76 lidí. Během kamenování sloupů 12. ledna 2006 pak došlo k panice, v níž bylo ušlapáno nejméně 345 lidí a asi 289 jich bylo zraněno. Nejedná se zdaleka o první incident podobného typu. Například v roce 2004 zahynulo při stejném rituálu přes 250 poutníků. Saúdská vláda následně přijala řadu bezpečnostních opatření včetně stavebních úprav v údolí Miná, kde se rituál kamenování sloupů odehrává. Kritici nicméně poukazují na jejich nedostatečnost a realita jim bohužel dává za pravdu. 

Autor:  Milan Žonca
 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas