Byly objeveny neznámé dopisy otce Anny Frankové
Britský deník The Times informuje o nově objevených dopisech otce Anny Frankové, které svědčí o jeho zoufalých snahách dostat své dcery Annu a Margot, manželku Edith a tchýni Rosu z Amsterodamu, okupovaného nacisty, do Spojených států. Úsilí ale přišlo vniveč a rodina se musela skrýt v zadním traktu Frankova domu, kde dospívající Anna napsala svůj později tak slavný deník.
Listy ukazují, jak se Otto Frank snažil získat americká víza s pomocí svého bohatého rodinného přítele ve Spojených státech, syna zakladatele obchodního řetězce Macy's. "Spojené státy jsou jedinou zemí, kam útěk připadá v úvahu," napsal 30. dubna 1941 Nathanu Straussovi do New Yorku. "Možná si pamatuješ, že máme dvě malé dcerky. Právě kvůli nim chceme odejít. Na našem osudu tolik nezáleží," píše v listu.
Celkem 65 strojopisných dopisů bylo objeveno v archivech newyorského Institutu pro výzkum židovských otázek náhodně teprve před půldruhým rokem, a to dobrovolníkem, který se snažil opravit domnělou administrativní chybu. V neznámém dokumentu totiž chybělo datum narození odesílatele, a tím se na unikátní listiny přišlo. "Anna Franková dnes mohla být sedmasedmdesátiletou letou spisovatelkou, žijící utěšeně v Bostonu," řekl britskému deníku profesor Richard Breitman, který materiály pečlivě prozkoumal. Frankovi se podle něj mohli z Nizozemska dostat ještě po celý rok 1941, začali se ale snažit příliš pozdě. Nacisté snahy běženců stále více komplikovali, stejně jako vláda Spojených států.
Otto Frank, který žil v USA v letech 1909 až 1911, psal příbuzným až do 11. prosince 1941, kdy Německo vyhlásilo Spojeným státům válku. Ještě osmého prosince jim objasňoval svůj plán: požádal o kubánské vízum s tím, že míří do Španělska. Jel by ale na Kubu, tam by na americkém konzulátu získal vstupenku na území USA. Kubánské vízum skutečně dostal, a to 1. prosince, ovšem jenom on sám. Konzulát mu jej navíc o deset dní později kvůli válečnému stavu mezi Německem a USA automaticky zrušil. Otto zažádal o americké vízum již v roce 1938, pak ale dva roky váhal a začal se snažit až v roce 1941. Znalci tento osudný krok vysvětlují obavami z nelehkého života běženců. Když konečně začal o vízum bojovat, čekalo na spásný dokument s americkým razítkem v celém Německu na 300 000 Židů. Z historických dokumentů vyplývá, že americká vízová politika byla kvůli národní bezpečnosti a obavám ze špionáže v podstatě antisemitská. Díky tomu v prvních letech války nebyly splněny ani oficiální kvóty pro Německo a Rakousko, které povolovaly příjezd pouhých 27 370 lidí.
Anna Franková si vedla deník od 12. června 1942 do 1. srpna 1944. Tři dny po posledním zápisu gestapo objevilo všech osm lidí, přežívajících v úkrytu, a odeslalo je do Osvětimi. Odtud Anna se svojí sestrou putovala do Bergen-Belsenu, kde zemřela počátkem roku 1945 na tyfus. Bylo jí pouhých 15 let. Matka Edith nepřežila Osvětim, otec se ale dočkal osvobození Rudou armádou. Po návratu domů se seznámil a Anininým deníkem, jehož stránky nalezly jeho bývalé sekretářky rozházené na podlaze. Kniha vyšla poprvé v roce 1947, a za 60 let se dočkala prodeje 75 milionů výtisků a překladu do 65 jazyků. Otto Frank se po válce znovu oženil. Zemřel v roce 1980 ve švýcarském Birsfeldenu.
Tento příspěvek byl převzat z pořadu Svět viděný internetem, který vysílá Český rozhlas 6 každý den od 19 hodin 10 minut.
