O novou generaci překladatelů z hebrejštiny se hodně zasloužila doc. Jiřina Šedinová
Hebrejština byla u nás dlouhá desetiletí jazykem, z něhož se do češtiny nepřekládalo. Situace se změnila až po pádu komunistického režimu v roce 1989 a od té doby již byla z hebrejštiny přeložena pěkná řádka titulů. Velkou zásluhu na tom má jako překladatelka i pedagožka nové generace překladatelů doc. Jiřina Šedinová z Ústavu Blízkého východu a Afriky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Rozmlouval s ní náš spolupracovník Jan Jelínek.
"Překládám z hebrejštiny. Začala jsem ještě v dávných dobách, když jsem pracovala v tehdejším Státním židovském muzeu. Na počátku 70. let jsem začala sefardskou poezií, která mě uchvátila. Pak byla samozřejmě dlouho lakuna (= mezera), takže jsem si překládala do šuplíku. A po listopadové revoluci, kdy padla tabu a začaly se už vydávat i překlady z hebrejštiny nejen ve specializovaných časopisech, ale i knižně, mě oslovili redaktoři z tehdejší Mladé fronty s nabídkou přeložit jeden z bestsellerů z románů Amose Oze Černou skříňku. Já jsem moderní hebrejskou prózu, čili prózu v ivritu, nikdy nepřekládala, ale řekla jsem si, že se o to pokusím. A tím to začalo."
Říkáte, že máte dnes následovníky. Jací jsou?
"Stručně řečeno jsou to výborní kolegové a myslím, že co se týče znalostí a způsobu i možností jejich uplatnění, jsou na vysoké úrovni. Pokud jde o překládání z ivritu samotné, tak by asi chvilku trvalo, než bych je spočítala, ale je už dost velký počet našich studentů - ještě tedy současných nebo už absolventů a doktorandů, kteří se věnují překládání. A musím říct, že jsme s tím začali tady na fakultě v roce 1998 - to byl takový odrazový můstek. Tehdy se stala krásná náhoda: na veletrhu Svět knihy, kde Izrael byl profilovým státem, se představilo několik čerstvě vydaných překladů izraelské literatury, jako hosté tady byli také někteří autoři a mě tehdy napadlo, že by bylo dobré využít hodin hebrejské literatury tady na fakultě k tomu, abychom se seznámili také se současnou literaturou, s tou tvorbou v originále. Takže jsme založili takový volný literární seminář, který byl mimo pevný studijní plán, a na něm jsme začali překládat a už nám to zůstalo. A kolegové, kteří tento kurz absolvovali, se už osamostatnili, už jim vyšla řada knížek, dokonce sbírají už i ceny. Dvě dívky, které v roce 2005 přeložily soubor próz Etgara Kereta - ta sbírka se v překladu jmenuje Létající Santini -, získaly autorskou odměnu v rámci udílení ceny Josefa Jungmanna vloni na podzim."
Jenom se zeptám na Váš vlastní hluboce vnitřní pocit. Co cítíte jako zakladatelka této věci?
"Obrovskou euforii a nesmírnou radost, protože mám teď už dost velký štáb lidí, kteří jsou schopni nejen komunikovat v současném hebrejském jazyce, v současném ivritu, což není zrovna jednoduché, ale hlavně jsou schopni i překládat tu krásnou izraelskou literaturu do krásné češtiny - a to je také důležité. Málokdo si v tak útlém věku troufne a umí. A oni umějí."
