Nejasnosti okolo pravého významu Velikonoc
Dnešní relaci věnujeme téměř výlučně velikonočním svátkům. Uslyšíme o jejich náboženském i komerčním aspektu, a také o literárním pokusu o jejich novou interpretaci.
O rostoucím zmatku ohledně náboženského a symbolického významu velikonočních svátků píše britský deník The Times . Na vlastní kůži se o tom letos přesvědčil britský obchodní řetězec Somerfield, který si ve snaze zvýšit prodej čokoládových vajíček objednal exkluzivní průzkum názorů veřejnosti na smysl Velikonoc. Pak se ale dobře myšlený nápad začal kazit. Propagační oddělení data zpracovalo, a předložilo první verzi. V té stálo, že "Britové ročně utratí za velikonoční vajíčka 520 milionů liber, každý sní během svátků v průměru tři a půl vajíčka natvrdo, a přitom více než čtvrtina lidí netuší, co tenhle svátek znamená." "Jde o oslavu Kristova narození," nabídl pak nečekané vysvětlení reklamní text. Jeho autorkou byla 30letá Hayley Boothová z PR agentura Brando. Ta Timesům přiznala, že se jí dostalo vzdělání na soukromých školách, a o náboženství se tam mnoho neříkalo. Jakmile však chybu zjistila, ihned ji spěchala opravit. I tehdy se ale ukázalo, že je na štíru se všeobecným vzděláním.
V upravené verzi totiž napsala, že velikonoce jsou oslavou Kristova "znovuzrození". Pro jistotu si ale vše ověřila u mluvčího anglikánské církve, a tam seznala, že se opět mýlí. Teprve ve třetí verzi supermarketového letáku se trefila a uvedla to správné slovo - "vzkříšení". Musela pak napsat ponižující a svým způsobem komickou opravu: "Omlouváme se za chybu v článku o rostoucí ignoraci ohledně významu Velikonoc. Nejde o oslavu narození či znovuzrození, nýbrž vzkříšení z mrtvých." "Velikonoce jsou pro překvapivě vysoký počet našich současníků duté a prázdné jako čokoládová vajíčka. Ještěže nakonec uvedli, že jde o svátek Kristova vzkříšení, které zjevuje moc Boží lásky a dává sílu k novému životu," komentoval událost mluvčí anglikánské církve Ben Wilson. Ze statistiky pořízené obchodním řetězcem vyplynulo, že každý šestý Brit ve věku od 16 do 24 let nezná význam Velkého pátku, a deset procent netuší, čím je výjimečná velikonoční neděle. Na 31 procent z 1,130 respondentů ovšem nevědělo ani to, že zajíčci představují pohanský symbol plodnosti.
Podle Timesů ale není symbolika Velikonoc tak jasná, jak by se mohlo zdát na první pohled. Podle jedné tradice má velikonoční vajíčko představovat kulatý náhrobní kámen, který zakrýval vchod k Ježíšovu hrobu a byl po vzkříšení odvalen. Tradice má ovšem zřetelně předkřesťanské kořeny - pro svátky jara se vajíčka barvila již ve starověkém Egyptě, Řecku, Římě i Persii. Deník ale dodává, že omyl Hayley Boothové nepostrádá kouzlo nechtěného. Raná církev totiž v prvních stoletích slavila výlučně Kristovo ukřižování a vzkříšení, až do roku 336 se o datu Kristova narození vůbec nezmiňovala. Když tak na konec učinila, překvapivě datovala narození Páně na jaro, stehně jako mladá manažerka. Vlivný církevní otec Órigénés byl ovšem úplně proti oslavám Kristova zrodu, protože ani v Bibli prý nebyl doprovázen veselím, a narozeniny obecně vzato slaví jenom hříšníci.
Klement Alexandrijský pak okolo roku 200 navrhl jako datum oslav 20. květen. Argumentoval stejně jako dnešní badatelé tvrzením, že pastýři v oblasti starověkého Blízkého východu drží stráž u ovcí pod širým nebem od dubna do října, protože v zbývajících měsících jim to déšť a chlad nedovoluje. V roce 243 oficiální církevní kalendář svátků De Pascha Computus zařadil den Kristova narození na 28. březen. Jiní doporučovali 2. duben, ovšem ve východní církvi byl vybrán 6. leden, aby křesťané vytlačili pohanské oslavy narozenin řeckého Dionýsa či egyptského Osirise. V Římě pak papež Liberius zavedl v roce 354 slavení Kristova narození 25. prosince, protože západní církev potřebovala pragmaticky přeměnit oslavy starořímských saturnálií a sigilárií v době zimního slunovratu na křesťanské svátky, aby je mohli světit pohané, kteří se houfně přidali k církvi. Datum se tedy opět pružně přesunulo. Roku 394 se konala první křesťanská půlnoční mše, a roku 435 papež Sixtus III. oficiálně kodifikoval pevný svátek Kristova narození. O tom všem ale PR manažerka od Somerfieldů zjevně neměla tušení.
Svátečnímu kalendáři se věnuje také agentura AFP , podle níž dnešní Velkou noc slaví všechny tři větve křesťanství - katolíci, protestanti a pravoslavní věřící - zcela mimořádně ve stejný den. Shodě ve velikonočních oslavách obvykle brání existence dvou rozdílných kalendářů, ty se ale na letošní Velikonoce protnuly v jednom bodě. Zatímco katolíci se stejně jako protestanti řídí gregoriánským kalendářem, který zavedl v 16. století papež Řehoř XIII., pravoslavné církve sledují mnohem starší kalendář juliánský, blížící se lunárnímu cyklu. Způsob výpočtu termínu Velikonoc byl stanoven takzvanou alexandrijskou tradicí, a to na neděli po jarní rovnodennosti; tuto tradici potvrdil roku 325 ekumenický koncil v maloasijské Nikáji.
Velikonoce jsou nejvýznamnějším svátkem křesťanské církve a patří k nejstarším svátkům vůbec. Pro praktikující křesťany jsou spojené s oslavami vzkříšení a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Ten byl podle tradice ukřižován o Velkém pátku, aby v noci ze soboty na neděli opět vstal z mrtvých. Proto se tato noc nazývá Velkou nocí - křesťanským věřícím zvěstuje vítězství života nad smrtí, spravedlnosti nad nespravedlností a lásky nad zlobou. Protože žádný ze zachovaných historických pramenů neudává přesné datum, kdy k Ježíšovu zmrtvýchvstání došlo, tradice klade neděli po "Velké noci" na první jarní úplněk, kdy slaví svůj velký svátek pesach i Židé. Vzhledem k tomu, že datum Velikonoc není pevně stanoveno, každý rok připadají na jiný termín a Velikonoční neděle může být kdykoli mezi 21. březnem a 25. dubnem - a to jinak podle gregoriánského a jinak podle juliánského kalendáře. Od stanovení Velikonoc se pak odvozují další pohyblivé svátky celého křesťanského roku.
U velikonočních kontroverzí zůstaneme i v dalším příspěvku, tentokrát bude ale jablkem sváru obchod se sladkostmi. Agentura DPA totiž přináší reportáž o nefalšované čokoládové válce velikonočních symbolů. Švýcarské mamutí čokoládovny Lindt&Sprüngli se již tři roky bezvýsledně sváří s rakouskou rodinnou firmou Hauswirth z Burgenlandu, což má za následek, že na rakouském velikonočním trhu bude letos již potřetí za sebou chybět velký čokoládový zajíček. Spor je veden výhradně o největší velikost zajíce o váze 125 gramů, menších "modelů" se netýká. Rakouský podnik ho sice vyrábí od roku 1951, ale - jak přiznává dnešní majitel Roman Hauswirth - nikdy ho ani nenapadlo dát si svůj výrobek patentovat. Švýcarský konkurent začal svého velmi podobného posla jara do Rakouska vyvážet v roce 1995 a v roce 2000 si ho nechal zaregistrovat jako chráněnou známku.
Na sladké ušáky přišla opravdová bída v roce 2004, kdy Lindt zažaloval Hauswirtha za kopírování licencovaného produktu, jímž je sedící zajíček ve zlatém alobalu s červenou mašlí okolo krku. Hauswirth sice spor u první instance vyhrál, ale protože se stále čeká na rozhodnutí odvolacího soudu, netroufá si se svým výrobkem zatím na trh. Ekonomická síla obou stran je totiž nesouměřitelná - Hauswirth zaměstnává podle sezóny 50 až 150 lidí, Lindt&Sprüngli má 7000 zaměstnanců. "Lindtovi zajíčci jsou pro dospělé, zatímco my se výhradě soustředíme na dětské zákazníky," vysvětlil Roman Haugswirth DPA . Zkusil také vyhovět tlaku silnějšího partnera a změnil mašli na červeno-bílo-červenou. Ani rakouské národní barvy ale švýcarské čokoládové impérium neobměkčily. U Hauswirthů tak pokračují s výrobou pětadvaceti jiných zajíců, ale zlaté si musejí ponechávat zatím na skladě a přenechat trh těm z dovozu.
Spor o plagiátorství by měl rozhodnout letos v létě Nejvyšší soud ve Vídni. Hauswith ročně vyrobí okolo tří set tisíc zajíčků, což je zcela zanedbatelné ve srovnání s Lindtovými ušáky, kterých se jen v týdnech před velikonoci prodalo okolo pěti milionů. "Nechovám proti Lindtovým žádnou osobní zášť - vyrábějí skvělé věci. Vadí mi ale jejich bezohledný boj proti sebemenším náznakům konkurence. Jde mi o princip, i když si pořádně oddechnu, až to bude za námi," řekl závěrem Roman Hauswirth.
Nový velikonoční symbol hledají také na Novém Zélandu, protože velikonoční zajíčci se tam stali příčinou války, kterou proti němu vedou ochránci přírody. V této souostrovní zemi totiž tento hlodavec představuje jednu z největších přírodních pohrom, připomíná agentura Reuters . Ekologická organizace na Jižním ostrově Environment Canterbury vyzvala obyvatele, aby navrhli alternativní symbol Velikonoc. Jde o součást kampaně, jejímž cílem je upozornit na škody, které tento hlodavec způsobuje. "Jsou prokletím životního prostředí," upozornil Mark Oldfield z této organizace. "Podobnou soutěž jsme vyhlašovali už před lety a zrodil se velikonoční kivi," připomněl v narážce na nelétavého ptáka, který je národním symbolem Nového Zélandu.
Králíci byli na novozélandské ostrovy přivezeni koncem 19. století kvůli obchodu s kožkami, který se ale paradoxně nikdy neuskutečnil. Hlodavci se však množili tak překotně, že zamořili rozsáhlé oblasti země, spásali řídkou vegetaci a působili tak všeobecnou erozi. V roce 1997 byl poprvé ilegálně použit virus, který u králíků vyvolává krvácení končící smrtí. Jejich počty se sice významně snížily, ale podle Oldfielda si někteří králíci vypěstovali imunitu. Místní úřady na Novém Zélandu ještě předtím utratily miliony dolarů za trávení a střílení králíků, aby dostaly jejich stav pod kontrolu. Na Novém Zélandu by byl mnohem vhodnější ikonou Velikonoc a symbolem jarní plodnosti kivi, velký asi jako větší kuře. Snáší ohromné vejce, které je zhruba šestkrát větší než vejce běžné pro ptáka jeho velikosti.
V pondělí oslavili svůj svátek Pascha také židé, a britský deník The Daily Telegraph při této příležitosti píše, že nejrychleji na světě nyní rostou židovské náboženské obce v Německu. "Téměř 70 let po hrůzách holocaustu se stěhuje více Židů do Německa než do Izraele," napsal list. "V Berlíně se žije velmi příjemně," řekl deníku rabín Walter Homolka, ředitel rabínského semináře v německé metropoli. Podle něj se v průběhu 90. let počet Židů v Německu zdesetinásobil, a dosahuje nyní 23 tisíc lidí. "Obnova německé židovské komunity je skutečností. V Berlíně je deset synagog, židovské školy, košer restaurace i obchody," vypočítává rabín.
Loni v prosinci byli v Drážďanech uvedeni do úřadu první tři rabíni od druhé světové války. K pětiletému studiu se pak přihlásili další, a další promoce budou na jaře 2008. Většina nových Židů přichází ze zemí bývalého Sovětského svazu, a přilákaly je liberální imigrační zákony. Donedávna totiž stačilo přistěhovalci prokázat, že měl jednoho židovského rodiče, a okamžitě dostal povolení ke vstupu do země. V důsledku toho se do Německa dostaly statisíce imigrantů a úřady musely systém zpřísnit. Podle Daily Telegraphu to sice v Berlíně vedlo k růstu antisemitských provokací, většina zpráv o tamních Židech je ale pozitivní. Minulý týden například v Mnichově slavnostně otevřeli židovské muzeum; vyrostlo na místě hlavní synagogy, kterou dal nacistický ministr propagandy Josef Goebbels zničit v roce 1938 během Křišťálové noci.
K Velikonocům patří také příběh o zradě Ježíše jedním z jeho nejbližších učedníků, Jidášem. Krátce před svátky uvedl na pulty knihkupectví svůj pokus o literární zpracování všeobecně známého pašijního příběhu anglický spisovatel Jeffrey Archer - autor mnoha bestsellerů, ale také kontroverzní konzervativní politik, který si za křivé svědectví odseděl několik let ve vězení. Ten se v knize "Evangelium podle Jidáše, vyprávěné Benjamínem Iškariotským" pokusil nově definovat Jidášovu roli v příběhu. Dlužno dodat, že se rovnou pokusil o rehabilitaci archetypálního zrádce. Autor recenze a šéfredaktor britského magazínu Catholic Herald Damian Thompson přiznává, že když se poprvé dozvěděl o pokusu skandalizovaného autora sáhnout k biblické tématice, obracel oči v sloup. Jakmile však začal číst, už se od textu nedokázal odtrhnout.
Zčásti má na tom zásluhu také fakt, že Archer přizval ke spolupráci jednoho z předních katolických teologů a znalce Nového zákona, australského salesiána Francise J. Moloneye. Ten osmnáct let působí jako člen mezinárodní teologické komise při Apoštolském stolci, které ještě před časem vedl kardinál Ratzinger, dnešní papež Benedikt XVI. Román není dlouhý, jen nějakých sto stran, a sazbou po formální stránce vtipně napodobuje kanonická evangelia. Ukázku nabízí oficiální internetové stránce Jeffreye Archera , a podle Thompsona není pochyb, že spolupráce Archera s Moloneyem byla velmi zdařilá. Není divu, že už jsou k mání také překlady v Brazílii, Německu, Itálii, Nizozemsku, Polsku, Portugalsku, Rumunsku, Srbsku a Španělsku.
Vypravěčem děje je Jidášův syn Benjamín, jehož podání se od klasických evangelií liší především zobrazením Jidášova vnitřního konfliktu. Ten je zmatený a rozervaný nepochopitelným poselstvím svého mistra. Zpočátku v Ježíšovi viděl dlouho očekávaného davidovského Mesiáše, který nastoupí na trůn jako král a splní politická očekávání. To odpovídá Bibli, která také naznačuje, že Judea byla v 1. století centrem mesiáškých očekávání. V Archerově podání je Jidáš lstí vtažen do mocenského soukolí, a musí špehovat Ježíše, který má skončit před římským soudem. Když je jeho Mistr ukřižován, nespáchá sebevraždu, nýbrž uchýlí se k puritánské sektě Esejců, sídlící na skalách nad Mrtvým mořem. To je sice autorova fabulace, avšak podle recenzenta by právě v této komunitě bylo třeba hledat většinu zklamaných náboženských blouznivců.
Moloney je expertem na Ježíšovy výroky o Synu člověka, což je tajemný mesiášský titul, pocházející z Ezechielova a Danielova proroctví. Sladit jej s obecně rozšířeným židovským mesianismem bylo i v novozákonní době prakticky nemožné, a Archer ukazuje Jidáše jako člověka, který marně zápolí s podivnou zvěstí svého učitele o smrti a vzkříšení. Nakonec to vzdá, a nechtěně přitom zradí i Ježíše. Pro tradiční křesťany je to možná příliš, avšak recenzent upozorňuje, že ty hlavní a nejoriginálnější reinterpretace ve svém textu prozíravě obešel. Kniha předkládá nesmírně čtivou a populární teologii, a i když to jde především na vrub bystrému salesiánovi, také Archer se překonal. Komplikovanou kauzu záhadného židovského krále a apokalyptických očekávání dokázal předložit prostým jazykem, tolik připomínajícího evangelia. "Jidášovu reputaci sice změnit nelze, svou vlastní pověst ale vylepšil Archer důkladně," uzavírá Catholic Herald .
Dnešní vydání pořadu Svět viděný internetem končí. Relaci, ve které vás seznamujeme s nejzajímavějšími články světových médií, můžete slyšet každý den od 19 hodin 10 minut.