O problémech žen v různých částech světa
Jediným tématem dnešního pořadu budou ženy a jejich problémy v různých částech světa, společnostech a náboženských komunitách, protože ani v 21. století nejsou ženská práva samozřejmostí a jsou porušována i v civilizovaných a vyspělých zemích.
Na palestinských územích, a zejména v pásmu Gazy se rozmáhá fundamentalistický islám. V posledních týdnech a měsících zde dochází ke stále častějším útokům na internetové kavárny, obchody s hudbou, restaurace, knihkupectví, a dokonce i na školu provozovanou OSN. Především se však islamisté zaměřují na ženy, které se podle jejich názoru nechovají v souladu s náboženskými předpisy. Nedávno například pohrozili, že "podříznou" každou hlasatelku či moderátorku palestinské televize, která nebude zahalena do tradičního islámského oděvu, napsal izraelský server Ha-arec. Hrozbu zveřejnila fanatická skupina s názvem Meče islámu, která se už dříve přihlásila k řadě útoků na kavárny a další "neislámská" zařízení. Nejnovější výhrůžka je však první, která se týká konkrétní skupiny osob.
V mnoha muslimských zemích nesmí ženy vůbec pracovat v televizi na pozicích, kde se ukazují veřejnosti, anebo smějí vystupovat pouze se zakrytou hlavou. V jiných zemích, jako například v Libanonu, Jordánsku nebo Egyptě, se ženám žádná podobná omezení nekladou. Ve vládní palestinské televizi pracuje 15 žen, z nichž většina nosí šátek, ale zároveň se oblékají západním stylem a líčí se, což extremisté považují za nevhodné. Ve výhrůžných e-mailech zaslaných televizi označila skupina Meče islámu jejich způsoby za ostudné a amorální. Některé zaměstnankyně televize dostaly výhrůžky smrtí i na své mobilní telefony.
Jedna televizní pracovnice, která šátek nenosí, přiznala, že se teď bojí chodit do práce, a nechtěla raději ani zveřejnit své jméno. Podle ní jsou výhrůžky namířeny proti všem pracujícím muslimkám. Ředitel Palestinské vysílací společnosti, která televizi provozuje, uvedl, že firma přijala na ochranu svých zaměstnankyň bezpečnostní opatření, ale zároveň připustil, že mimo pracoviště je chránit nemůže.
Podle palestinských bezpečnostních zdrojů má fundamentalistická skupina Meče islámu necelých sto členů a vznikla teprve vloni. Všichni však berou její hrozby velmi vážně - její příslušníci už názorně předvedli, že jejich pohrůžky nejsou plané, i když zatím při útocích nikdo nepřišel o život. Bezpečnostní zdroje jsou přesvědčeny, že Meče islámu financuje vládní hnutí Hamas, které se snaží na palestinských územích prosadit striktní pojetí islámu, ale Hamas jakékoli spojení se skupinou popírá. Meče islámu se také přihlásily k březnovému únosu britského zpravodaje stanice BBC Alana Johnstona.
Zaměstnankyně palestinské televize se však úplně zastrašit nenechaly. Před týdnem zorganizovaly protestní pochod od sídla stanice k rezidenci předsedy samosprávy, kterého se zúčastnili i další televizní pracovníci, dodává Ha-arec. Protestující ženy měly hlavu zahalenou šátky, povšiml si server. Zároveň připomněl, že rozmach fundamentalismu na palestinských územích způsobil, že přestože Palestinky nikdy nechodily zahalené, dnes lze potkat ženu s tváří zakrytou závojem mnohem častěji než Palestinku s nepokrytou hlavou.
Výhrůžky fundamentalistů nejsou pro Palestinky jediným nebezpečím. Podle palestinské agentury Maan také povážlivě přibývá případů takzvaných vražd ze cti. Agentura cituje zprávu palestinských nevládních organizací, které bojují proti násilí na ženách. Podle této zprávy, která sledovala období let 2004 až 2006, stoupl počet žen zabitých za to, že se vzepřely patriarchálním zvyklostem, ze 14 na 32. Nejmladší dívce, která byla zavražděna "kvůli rodinné cti", bylo pouhých 12 let a nejstarší ženě 85. Z těchto 32 sledovaných případů se 30 týkalo muslimek, z nichž 14 bylo neprovdaných, 6 rozvedených a dvě byly vdovy. Polovina pocházela z pásma Gazy a druhá polovina ze Západního břehu a k nejvyššímu procentu vražd došlo na venkově. Vraždy byly provedeny nejrůznějším způsobem, počínaje bodnou ránou nožem přes udušení až k otravě jedem. V 17 případech ji provedli bratři obětí a v pěti případech zabili otcové vlastní dcery. Zpráva zdůrazňuje, že skutečné množství obětí je mnohem vyšší, ale údaje nelze získat kvůli tomu, že případy nejsou hlášeny úřadům.
V ideální situaci na poli lidských práv nejsou ani ortodoxní židovky v tak demokratické zemi, jako je Izrael. V posledních dnech jim došla trpělivost s takzvanými košer autobusy, ve kterých musí v souladu s židovskými předpisy cestovat muži a ženy odděleně. Ženy se však rozhodly podat stížnost k vrchnímu soudu, píše izraelský server Jediot achronot . Tyto "košer autobusy" byly na naléhání ortodoxní komunity zavedeny před deseti lety po celém Izraeli. Pokud do nich jakákoli žena nastoupí, musí cestovat v oddělené zadní části vozu, stranou mužů. Pět ortodoxních židovek v čele se spisovatelkou Naomi Ragenovou usoudilo, že tento předpis je ponižující a odporuje lidským právům. "Už máme cestování v zadní části autobusu dost a chce sedět vepředu," napsaly ženy ve své stížnosti.
Stížnost také popisuje osobní zážitek Naomi Ragenové, která cestovala košer autobusovou linkou v červenci 2004 z centra Jeruzaléma. Autobus byl zpočátku prázdný a Ragenová se usadila vepředu. Když přistoupilo více lidí, začali na ní ortodoxní židé nevlídně požadovat, aby si přesedla dozadu. Ragenová netušila, že je v košer autobusu, a tak prohlásila, že neviděla žádný nápis, který by jí vyhrazoval místo vzadu. Navíc je sama ortodoxní židovka, a tak dobře ví, že cestovat vpředu jí nezakazuje žádný náboženský předpis.
Od té chvíle se stala terčem nadávek. Křičeli na ní všichni ortodoxní židé, kteří do autobusu přistoupili, a jeden jí dokonce hrozil fyzickým násilím. "Jednal se mnou jako s černoškou na americkém Jihu před padesáti lety," vzpomíná Ragenová na svůj tehdejší pocit ponížení. Podle žen, které podaly stížnost k vrchnímu soudu, je tato segregace ještě víc pobuřující, když je mužská část autobusu skoro prázdná, zatímco v ženské části je plně obsazeno. Ani v takových chvílích však nechtějí ortodoxní židé ženám dovolit, aby usedly mezi nimi, takže například matky s dětmi jsou nuceny stát, zatímco v přední části vozu je plno volných míst. Autobusy navíc nemají žádné viditelné označení, zda se jedná o normální, nebo košer linku.
Stížnost je zároveň namířena i proti ministerstvu dopravy, které se vymlouvá, že proti provozovatelům autobusových linek nemůže zasáhnout, protože se jedná o soukromé společnosti. Tím se však podle stěžovatelek "dopouští diskriminace žen a násilí na ženách, které se této diskriminaci odmítají podřídit". Ortodoxní košer autobusy jsou zkrátka nezákonné, neboť poškozují demokratická práva a principy, tvrdí ženy. Segregace pohlaví dělá z žen podřadné bytosti, zdůrazňují židovky ve své stížnosti k vrchnímu soudu.
Dalším problémem ortodoxních židovek je rozvod. Ten sice židovské zákony povolují, ale získat jej v praxi je nesmírně obtížné. Server listu Washington Post vypráví příběh jedné ortodoxní židovky z Marylandu, která žije už léta v jakémsi právním vzduchoprázdnu. 44letá Sarah Rosenbloomová se s manželem rozvedla před americkým civilním soudem před sedmi lety. Podle židovského zákona je však nadále vdaná, protože manžel jí odmítl udělit židovský náboženský rozvod. A protože je ortodoxní, nemůže si začít novou známost, natož pak se znovu provdat, aniž by se dostala do rozporu s předpisy a nařízeními judaismu.
Židovské zákony ženě zakazují rozvod bez souhlasu manžela, ale dávají jí právo jej zažalovat u náboženského soudu. V minulosti takový soud mohl vyvinout na manžela nátlak, aby rozvod povolil, například tím, že nařídil židům v jeho komunitě, aby bojkotovali jeho živnost, anebo mu byl zakázán přístup do synagogy. Dnes je však židovská komunita značně roztroušená a podobná rozhodnutí už nejsou účinná. Sářin manžel se jednoduše odstěhoval do jiného města, na předvolání k soudu nereaguje a rozhodnutí náboženského soudu nedbá.
Sarah se v právním stavu, v němž se nachází, hebrejsky nazývá "aguna", neboli "spoutaná". O počtu těchto "agunot", jak zní hebrejský plurál, neexistují oficiální údaje, ale Organizace pro řešení případů agunot v New Yorku jich v posledních třech letech evidovala okolo stovky. Podle ní je podobných žen jen v New Yorku tisíce. Tolerantní americké židovské náboženské soudy se ve snaze jejich situaci řešit snaží interpretovat židovská nařízení nejrůznějšími způsoby a podobná manželství například prohlašují za "podvodná". Mnoho jiných rabínů však takto rozvedené ženy varuje, že pokud by se znovu provdaly, dopustily by se cizoložství, a to je v judaismu jeden z nejvážnějších hříchů. Stále větší množství ortodoxních židů dnes ve Spojených státech proto uzavírá předmanželskou smlouvu, kterou lze uplatnit i před civilním americkým soudem. Americký Bejt Din, neboli židovský soud, řeší ročně přes tři sta rozvodů a jejich počet stále stoupá.
U muslimů se pravidla pro rozvod liší podle výkladu práva šaríja, pokračuje Washington Post. V některých částech světa může manželství ukončit muž, v jiných může o rozvod požádat žena. Některé modernější muslimské soudy například za důvod k rozvodu uznávají "nesnášenlivost".
U pravověrných katolíků je rozvod zakázán, ale manželství lze anulovat, pokud církevní tribunál rozhodne, že nikdy neexistovalo - například když nebylo naplněno nebo když jedna strana postrádala schopnost s ním vyslovit souhlas. Vatikán v loňském roce vydal předpisy, jimiž se má proces anulování řídit. Zároveň přiznal, že počet těchto anulací ve Spojených státech vzrostl z méně než 350 v roce 1968 na desetitisíce ročně v posledních letech, píše Washington Post .
Nejvážnějším celosvětovým problémem je však nepochybně násilí, které postihuje miliony žen ze všech společenských, ekonomických i vzdělanostních vrstev všech kultur a náboženského vyznání. Podle zprávy OSN má násilí páchané na ženách nejrůznější formy, počínaje domácím fyzickým násilím či znásilňováním přes dětské sňatky až k ženské obřízce. Všechny tyto formy představují porušení základních lidských práv. Jedna studie OSN provedená v deseti zemích světa například ukázala, že fyzický útok vlastního partnera zažilo až 38 procent žen.
Nepochybně nejhrůznější násilnosti zažívají v současnosti ženy v súdánském Dárfúru. Sedm takových obětí se rozhodlo sdělit svou zkušenost agentuře AP . Těchto sedm žen dalo dohromady své úspory, aby si pronajaly osla a vozík, a vypravily se z uprchlického tábora s nadějí, že nasbírají dříví na otop, prodají je a za získané peníze nasytí své rodiny. Místo toho však byly jen několik hodin chůze od domova v lese přepadeny, znásilněny a okradeny. Do tábora Kalma se vrátily nahé a zničené. Jedna z žen byla v sedmém měsíci těhotenství.
Ženy nemají sebemenší pochybnosti o totožnosti pachatelů. Podle velbloudů i uniforem poznaly, že jde o členy milicí džandžauí, kteří mají na svědomí současný teror v Dárfúru. Příběh, který se ženy rozhodly vyprávět reportérovi agentury AP a který potvrdily i další ženy z uprchlického tábora i tamější humanitární pracovnice, je jen jedním z mnoha příkladů, které ukazují, jaké peklo se z Dárfúru stalo. Tamější konflikt pokračuje už čtvrtým rokem a způsobil nejhorší humanitární krizi na světě. Případy znásilnění jsou jeho běžným vedlejším produktem, připomíná AP . Súdánská vláda popírá, že by milice džandžauí vyzbrojovala a podporovala, jak ji obviňuje mezinárodní společenství, a tvrdí, že islámská společnost by nikdy nepřipustila znásilňování žen.
Za čtyři roky krize už zahynulo na 200.000 civilistů a dva a půl z šesti milionů obyvatel Dárfúru se ocitlo bez domova. Zprávy OSN opakovaně uvádějí, že hromadné znásilňování je každodenním jevem. Kalma je jakýmsi mikrokosmem tohoto utrpení - uprchlický tábor hliněných chýší a stanů, kde našlo dočasný domov asi 100.000 běženců. Je v něm tolik zbraní, že z něj utekli i mírotvorci z Africké unie s tím, že tábor nedokážou ochránit. A přebývá v něm tolik lidí, že se vláda pokusila stanovit limit počtu obyvatel - například tím, že zakázala stavět nové latríny, takže v táboře vládne neuvěřitelný zápach.
Každý, kdo z tábora vyjde, musí počítat s tím, že narazí na džandžauí. V Súdánu je stejně jako v dalších islámských zemích znásilnění považováno za zneuctění celé ženiny rodiny a oběti pak čelí nepříjemnému ostrakismu. Sedm znásilněných žen jejich rodiny zcela nezavrhly jen díky tomu, že jim humanitární pracovnice okamžitě podaly pilulky na prevenci otěhotnění a nákazy HIV. Podle některých názorů praktikují džandžauí znásilnění proto, aby zastrašili povstalce, jejich stoupence a jejich rodiny, tedy coby jakousi válečnou strategii. Súdánská vláda je na obvinění ze znásilnění citlivá víc než na kterékoli jiné zločiny v Dárfúru, z jejichž podpory ji mezinárodní společenství viní, a popírá, že by bylo rozšířené. Aby si vylepšila pověst, zřídila v roce 2005 speciální tým, který má obvinění vyšetřit a zabránit dalším případům. Komise vyslala do uprchlických táborů sociální pracovnice a nyní organizuje speciální ženskou policejní jednotku.
Humanitární pracovníci OSN v roce 2006 evidovali v Dárfúru 2.500 případů znásilnění, ale jsou přesvědčeni, že toto číslo je nepoměrně vyšší, protože řada žen přepadení neohlásí. Podle odhadů ve skutečnosti dochází každý měsíc k tisícům případů. Oběti většinou nedokáží pachatele identifikovat, a ti proto nemohou být trestně stíháni. V roce 2006 tak bylo za znásilnění odsouzeno pouze osm mužů, kteří dostali tresty ve výši tří až pěti let nepodmíněně a k tomu sto ran bičem podle islámského práva.
Sbírání dřeva v Kalmě, které ženy potřebují k přípravě jídla, je čím dál nebezpečnější, protože stromů v okolí tábora ubývá a dřevo je třeba hledat na vzdálenějších místech. Podle tradice je to výhradně ženská práce a muži by ženy stejně nedoprovázeli ze strachu, že je džandžauí zabijí. Příběh agentury AP měl výjimečně dobrý konec - osmnáctileté Aiše, která byla znásilněna v sedmém měsíci těhotenství, se narodilo zdravé miminko. Všech sedm žen však od svého hrůzného zážitku tábor neopustilo. Začaly vyrábět hliněné džbány a prodávat oslí trus na otop - a za získané peníze si kupují dřevo, které už nikdy nechtějí jít sbírat.
Dnešní vydání pořadu Svět viděný internetem končí. Relaci, ve které vás seznamujeme s nejzajímavějšími články světových médií, můžete slyšet každý den od 19 hodin 10 minut.
