Dobrovolný život pod černým závojem

Imán, jíž je 21 let, patří ke stále většímu počtu žen všech věkových kategorií, které lze na egyptských ulicích potkat v černém nikábu, tedy jakémsi obrovském šátku, z nějž vykukují jenom oči. "Přehánějí to," vysvětluje islámský odborník Abdal Mutí Bajúmí, člen Střediska pro islámské studie na univerzitě Al-Azhar. I když se stále více Egypťanek uchyluje k módě nikábu, podle Bajúmího není nutné jej nosit, protože hidžáb (jenž kryje pouze vlasy) je dostačující a nikáb je překážkou mezilidské komunikace.

"Nejsem pro nikáb, neboť v islámu není povinný, ale jsem proti tomu, aby se zakazoval násilím," říká Bajúmí. Argumentuje přitom případy z Americké univerzity v Káhiře, která studentky s tímto šátkem nepřijímá "z bezpečnostních důvodů". Tento týden jeden soud nařídil tomuto elitnímu vzdělávacímu zařízení, aby přijal zpátky žákyni s nikábem. Univerzita ale zatím nedala najevo, zda nařízení poslechne, nebo zaplatí pokutu, jak to udělala i v případech jiných studentek. "Jde o problém bezpečnosti, tak ať postaví ke vchodu dozorčí, které dívky s nikábem bez potíží prohlédnou," navrhuje Salma Abulalaová, studentka stavebnictví, která působí "západním" dojmem a na hlavě nemá ani symbolickou pokrývku. "Tak jako jsem se já rozhodla nosit džíny, ony si vybraly nikáb," vysvětluje Salma.

Naopak pro dvacetiletou Šarín Radvánovou, studentku univerzity Ajn Šáms, která dívky v nikábech přijímá, je nošení tohoto oděvu cestou k dokonalosti, způsobem užšího spojení s Bohem. Nikáb prý nosí z vlastní vůle už čtyři roky. Za tu dobu poznala v mešitě a ve škole hodně lidí, kteří jí otevřeli oči, dodává bez dalšího vysvětlování. Na rozdíl od Íránu či Saúdské Arábie, kde stát přikazuje striktní islámský oděv, v Egyptě vláda ženy nenutí, aby nikáb nosily. Radvánová se domnívá, že vede naprosto normální život. "Rozdíl je v tom, že mám více soukromí, teď mě nikdo na ulici nemůže urazit," libuje si a připomíná časté slovní útoky, jimiž ženy v Egyptě trpí ze strany mužů. Podle Bajúmího ženy s nikábem "...chtějí napodobit manželky proroka Mohameda, které jej nosily, jelikož se řídily jinými pravidly než ostatní ženy." Profesorka angličtiny Hind Ahmadová přiznává, že tento šátek nosí kvůli něčemu závažnějšímu, než jsou "náboženské důvody", a nikdy tak nečinila z povinnosti. "Žila jsem 11 let v Saúdské Arábii a na nikáb jsem si zvykla, takže když jsem se vrátila do Egypta, rozhodla jsem se, že ho budu nosit i nadále," vysvětluje Ahmadová. Prý by se nikdy nevdala za muže, jenž by u ní hledal pouze tělesnou krásu.

Pro Ahmadovou je úleva, když si může sednout v autobuse a žádný muž se vedle ní neposadí "z úcty". Perfektní angličtinou říká, že vede život zcela normální, i když si při každé návštěvě kavárny musí šátek trochu nadzvednout, aby si pod nikáb vsunula šálek a mohla se napít. Odborník z Al-Azharu ovšem paradoxně namítá, že kdo nosí nikáb, nezná dobře islám: "V jednom z prorokových výroků jsou zmiňovány ženy, které se setkaly s Mohamedem a jedna z nich měla popáleniny. To znamená, že měla tvář odkrytou. Musíme šířit správné chápání islámu prostřednictvím náboženských, vzdělávacích institucí a ve sdělovacích prostředcích," zdůrazňuje Bajúmí. Špatnému výkladu islámu ale podle něj nelze zabránit.

Tento příspěvek byl převzat z pořadu Svět viděný internetem, který vysílá Český rozhlas 6.