Poutní cesta do španělského Santiaga de Compostela zažívá boom

Na prastaré svatojakubské poutní cestě do severošpanělského města Santiago de Compostela proudí opět davy lidí. Jak píše německý týdeník Der Spiegel, jsou to jednak romantici, kteří hledají smysl života, ale také "powerwalkeři", pro které jde především o sportovní výkon.

Španělské Santiago de Compostela se spolu s Římem a Jeruzalémem řadí k nejvýznamnějším poutním místům křesťanské Evropy. Poutní tradice ke hrobu sv. Jakuba - španělsky San Diego - počíná v 9. století a v 90. letech 20. století prožívá velkou obrodu. To zajisté souvisí se zařazením celé poutní trasy mezi památky UNESCO.

"Do poutnické kanceláře ve městě Roncesvalles, které se nachází vysoko v Pyrenejích, vrazí mladý Ital. Venku už se stmívá. Mladíkovi kape pot z čela. Svou kamarádku musel zanechat v divočině. "Udělalo se jí nevolno. Zcela vyčerpaná leží asi 6 kilometrů odsud," vypráví muž.

Socha odpočívajícího poutníka

Jeden z pracovníků kanceláře zavolá španělské záchranáře. Na takové případy jsou tu zvyklí. Hned první etapa pouti z francouzského Sain-Jean-Pied-de-Port přes hornaté španělsko-francouzské pohraničí je pro mnohé netrénované poutníky přece jen velké sousto. Cesta totiž vede 26 kilometrů prudce nahoru. "Svatojakubská cesta je zbožným pochodem, o kterém se hovoří jen v superlativem, zároveň se ovšem její zdolávání stalo módním sportem," konstatuje Der Spiegel.

Až do podzimu tak na náměstí v Roncesvalles přicházejí stovky poutníků. Ve zdejším "refugiu", jak bývají spartánské ubytovny nazývány, je v místnosti bez oken k dispozici 90 ocelových patrových postelí. A jsou vždy využity. Poutníci, kteří cestu absolvují na kole, jsou ubytováni v obrovském vojenském stanu. A režim je přísný: večer ve 22 hodin se zhasíná, ráno v 6 zase rozsvěcuje.

Není pochyby o tom, že na severu Španělska jsme svědky jakéhosi novodobého poutnického hnutí. Odhaduje se, že jen za letošní rok projde svatojakubskou poutní cestou přes 120 000 lidí. Trasa se přitom táhne zhruba 800 kilometrů, míjí Pamplonu, protíná vinařskou oblast Rioja a rozpálené kastilské planiny s jejich nekonečnými lány pšenice.

Socha na pouti do Santiaga de Compostela

Poutnický průkaz poutníkům cestou razítkují mniši a jeptišky. Mnozí lidé putují bosi, jiní jedou na kolech nebo na koni. Jejich cílem je okolí Kapu Finistere, což česky znamená Konec světa. Toto místo je až u Atlantského oceánu. Hned vedle se do výšky tyčí svaté Santiago, v jehož katedrále spočívá v pozlacené truhle kostra svatého Jakuba. Byl to oblíbenec Ježíše Krista.

V létě vypotí poutníci 3 až 5 litrů potu denně. Mnohým při putování praskají puchýře až do krve. V přecpaných ubytovnách se nocí ozývá chrápání. Mnozí proto raději spí pod širým nebem a ráno se umyjí u studny. Ale copak Ježíš taky netrpěl? Hodně mystiků, kteří vyznávají putování, přijíždí z afrického Konga nebo z jihoamerické Brazílie. Minulý rok se na tuto pouť vydalo 504 Asiatů. 41 procent všech poutníků byly ženy.

Zvlášť hodně poutníků pochází z Německa. Oproti minulému roku se jejich počet téměř zdvojnásobil. To ale není jen případ cesty do Santiaga de Compostela. Také další poutní místa, jako jsou Altötting nebo Fátima, hlásí zvýšení zájmu poutníků. "Poutní turistika" má podle průzkumu velký potenciál. Až 20 milionů Němců by si prý v případě tohoto zbožného rituálu dalo říci.

"Ale proč se tak děje? Pochoduje do Santiaga apoštolské protiosvícení? Proč je prastará poutní cesta křesťanské civilizace zase "in"?," klade si otázku německý týdeník. Jde totiž o také o marketing. Už 71 týdnů se na žebříčku německých bestsellerů drží knížka Hapeho Kerkelinga nazvaná "Ich bin dann mal weg", česky "A jsem v prachu".

Jde o jakousi moderní příručku poutníka. Hlavní hrdina se poté, co překonal životní krizi, vydává na pouť. Ale nic mu není pochuti. Jednou se mu nelíbí ubytovna, jindy se přejí španělských "tapas" a musí zbytek denní štreky urazit v autobusu. Do dnešního dne se prodaly 2,2 miliony výtisků tohoto dílka. "Žádná německá naučná knížka se nikdy neprodávala tak dobře," připomíná Der Spiegel.

A toho se pochopitelně chytli mnozí další. Najednou je tu záplava všelijakých příruček a knížek o tom, jak se třeba na pouť vydal invalida na vozíku, nechybí ani kuchařky o tom, co na takové pouti vařit. A z tohoto boomu chce profitovat také televize. Od této neděle bude komerční program ProSieben vysílat televizní show, během které se vydají na pouť čtyři známé osobnosti.

Do Santiaga de Compostela zbývá 873 km...

A jak vlastně vypadá takový den běžného poutníka směřujícího ke hrobu svatého Jakuba? Pokud je léto, nejpozději v osm ráno by měl být poutník už na cestě. Jinak svou denní trasu nezvládne. Ten, kdo si dopřává příliš dlouhou siestu a moc se oddává španělským gurmánským specialitám, se vystavuje nebezpečí, že odpadne. Celkově vzdává až 85 procent všech poutníků.

Ovšem jsou i tací mladí lidé, kteří přiznávají, že si během cesty chtějí především užít. Inu, ubytovny jsou smíšené. "Svatojakubská cesta nabízí religiozitu, která nepodléhá žádné kontrole. Právě proto je tato poutní cesta u mladých lidí tak oblíbená," vysvětlil německému týdeníku historik Klaus Herbers. Prostý lněný šat novodobí poutníci dávno odhodili a namísto toho nosí trekingová trička. Namísto klobouku s širokou krempou mají na hlavách baseballové kšiltovky.

Stále se však nabízí otázka: Jak si tento novodobý trend ke spiritualitě vysvětlit? Zjevně nejde o zpomalování životního rytmu. "Ti lidé hovoří o zpomalování a pak ujdou za den 38 kilometrů," postěžoval si listu jeden pomocník poutníků z německého Paderbornu. Spíše se zdá, že v celé věci hraje určitou roli Stvořitel, Bůh.

Na svatojakubskou pouť se totiž vydávají lidé nemocní rakovinou. Lidé, kteří hledají sebe sama. Lidé, kteří stojí na rozcestí. Většina poutníků využívá svého putování k návratu k sobě samému. Jisté je, že už v 9.století putovali první poutníci "s horkými slzami". Putování bylo svým způsobem vždy jakési "modlení se nohama". A zároveň to byla alegorie samotného života. S lehkým zavazadlem putoval člověk osamocen vstříc vykoupení. Ovšem dnes jsou tyto transcendentální souvislosti zapomenuty.

Ovšem je nutno připomenout, že katolickému kléru se ve středověku podařilo nalákat miliony poutníku do severního Španělska jen za pomocí podvodu. Jakub byl totiž popraven 44 let po Kristu a sice v Jeruzalémě. Tak to alespoň stojí v Bibli. A podle týdeníku Der Spiegel nemůže být pochyb o tom, že Jakub byl také pohřben ve Svaté zemi. Je tedy jisté, že onen duchovní cíl poutě - cesta ke hrobu svatého Jakuba - tak hodně ztrácí na svém lesku.

Co ovšem opravdu trápí novodobé poutníky a nejen je, je skutečnost, že prastará poutní cesta je přeplněná. Samotné Santiago de Compostela zaplaví během sezóny až 40 000 lidí. Ani arcibiskup už centrem neprojde, jak je zastavěné stánky se suvenýry. Ročně jsou podél poutní cesty stavěny stovky stanů, kláštery cisterciánů jsou přestavovány na hotely. Historik Herbers k tomu dodává: "Pokud přijde ještě víc poutníků, tak hrozí, že se celé kouzlo vytratí." Tolik německý týdeník Der Spiegel o novodobém objevení prastaré křesťanské poutní cesty do Santaga de Compostela.

autor: Šárka Daňková
Spustit audio