Zemřel Mahariši Maheš Jogi
Západní svět se tradičně považuje za křesťanský. Jisté je, že jeho kořeny z tohoto náboženství vycházejí, jinak je ale Západ především nábožensky svobodný. To znamená, že se zde může šířit jakákoliv víra, což v jiných částech světa často neplatí. Díky tomu upínalo svůj pohled mnoho lidí (hlavně v 60. letech minulého století) k východním náboženstvím. Jeden ze slavných propagátorů indických tradic v tomto týdnu zemřel.
Kdo zažil 60. léta s jejich érou květin a hippies, ten si nepochybně pamatuje jméno Mahariši Maheš Jogi. Byl to Ind, který přišel s myšlenkou transcendentální meditace, kterou začal propagovat na Západě. Získal celou řadu příznivců - a hlavně slavná jména. Ta největší představovali Beatles. V zimě roku 1968 se vypravili do jeho ašrámu v Rišikeši, aby dali svému životu nový impuls.
Všechno ale dopadlo spíše špatně. Ringo Starr po čase sbalil kufry, protože se mu přejedla vegetariánská strava. John Lennon dospěl k závěru, že Mahariši je obyčejný podvodník. Paul McCartney popisoval pobyt jako jakýsi pionýrský tábor - zjevně ani jeho celý podnik nenadchl. Nejdelší věrnost Maharišimu zachoval George Harrison, kterého východní náboženství celý život přitahovala. V kritice ovšem došel nejdál John Lennon, který napsal na bílé dvojalbum písničku Sexy Sadie, což neměl být nikdo jiný, než Mahariši. Obviňoval ho, že ze všech udělal blázny, a to si taky pěkně vypije.
Mahariši z kontaktu se slavnými Beatles vlastně celý život těžil. Navštívily ho sice i jiné osobnosti jako herečka Shirley MacLainová nebo Mia Farrowová. Beatles byli ale jedineční - co se kolem nich točilo, to bylo automaticky slavné. Později byl Mahariši ovšem kritizován (nebo prokouknut, chcete-li) i dalšími kritiky. Vyčítali mu, že rafinovaně spojil byznys a náboženství. Chudý určitě nebyl a jeho organizace fungovala jako dobře promazaný stroj na peníze. V jednom z nynějších nekrologů se dokonce objevila poznámka, že metody Wall Streetu zatáhl až k samotným břehům řeky Gangy.
Jedno je ale jisté. Mahariši vycítil duchovní prázdno v duši poválečné generace na Západě. Byla zklamaná tradiční formou náboženství a vyhledávala únikové experimentů. Východní meditace jí připadala jako docela zajímavá alternativa. Žádným mesiášem se ale Mahariši nestal - a když tento týden zemřel, většina komentářů se jen stěží bránila ironii. Doba se změnila. Daleko větší vliv si získal islám a dnešní Západ se podle všeho vrací ke svým vlastním křesťanským kořenům. V jednom by měl být ale Mahariši příkladem. V tom, jak dokázal vycítit ono prázdno v duši jedné generace. Možná tomu není jinak ani dnes.
