Co dělat s polskými neplatiči církevních daní?

2. březen 2008

Polská římskokatolická církev řeší pozoruhodnou otázku: co dělat s lidmi, kteří odešli pracovat do Německa, kde zjistili, že kvůli svému vyznání musí platit nemalou církevní daň, a tak raději prohlásili, že vystupují z církve. Přitom však do církve i nadále chtějí chodit. Je to paradoxní situace, když si uvědomíme, že polští věřící kdysi za víru prolévali krev. Dnes je zviklají německé finanční úřady. Nebo je to všechno jinak?

Kdo začne pracovat v Německu, vyplňuje při nástupu do zaměstnání dotazník, v němž má uvést i své vyznání. To se automaticky považuje za prohlášení, že bude platit církevní daň, která se ve spolkových zemích pohybuje okolo osmi až devíti procent z příjmu. Je to poměrně citelný zásah do rozpočtu, a tak se někteří Poláci po čase rozhodnou, že raději podepíší úřední prohlášení v latině, v němž se zříkají katolické víry. Ale běda! Prohlášení učiněné v Německu putuje i do polské farnosti, kde byl dotyčný pokřtěn. Polská katolická církev tedy stojí před otázkou, zda takového člověka exkomunikovat.

S daným problémem se nejvíce potýká církev ve Slezsku a Opolí, kde kvůli teritoriální blízkosti hodně lidí pracuje v Německu. Někteří duchovní jsou nekompromisní a tvrdí, že exkomunikace vůbec není tvrdý trest pro ty, kdo vystoupili z církve, jen aby ušetřili pár set eur. Podle nich zaprodali Krista za hrst stříbrňáků. Prohlášení před německým úřadem tedy považují za veřejné zapření víry. Jsou ale i duchovní, kteří se staví k hříšníkům shovívavě. Zeptala jsem se biskupa Zdzisława Fortuniaka, jak se podobné případy prakticky řeší.

Biskup Zdzisław Fortuniak (uprostřed) s kněžími

"Především je třeba říct, že to je nová situace, ve které se Poláci ocitají, protože doposud žili v našich polských podmínkách, kde žádné církevní daně nebyly a nejsou a kde církev žije z dobrovolných darů věřících. V Německu se setkali s novou situací, která je pro ně něčím neznámým, a proto říkají, že oni přece z církve nevystupují, že jsou stále katolíci a věří v Boha. Když jsme v rozhovorech přišli na otázku toho, zda vědí, jaké má důsledky vystoupení z církve, odpovídali: 'Ale ne, my jsme přece i nadále katolíci!' To není opravdové rozejití se s církví, není to odřeknutí se Pána Ježíše, není to vnitřní odpadnutí od církve. Toto jednání sice nelze chválit, ale nelze ho také zapsat do matriky a uznat, že ten člověk vystoupil z církve, zapřel víru a je odpadlík. Toto není odpadlictví a vystoupení z církve v pravém slova smyslu. A proto je těžké brát to doslovně."

Biskup Zdzisław Fortuniak je z poznaňské diecéze, jež má 1,5 milionu obyvatel i katolíků. Případy, o kterých je řeč, tam nejsou až tak časté. A každý je podle něj třeba řešit zvlášť. Zdá se, že spojená Evropa přináší nečekané problémy - a církevní daň v některých zemích může být jedním z nich. Nebo je to možná pověstná německá důslednost. Obojí je nejspíš třeba respektovat.

Biskup Zdzisław Fortuniak
Spustit audio