Hod boží velikonoční
Dnes je Hod boží velikonoční, křesťané slaví největší svátky liturgického roku. Co si připomínají a jak jim můžeme rozumět dnes?
Jádrem křesťanských Velikonoc je zpráva o vzkříšení. Tohoto tajemství se křesťané o svátcích dotýkají tím, že si připomínají poslední události Ježíšova příběhu, to, co se tenkrát stalo a co je také předmětem jejich víry. Na Zelený čtvrtek je to poslední Ježíšova večeře s učedníky, zatčení, po kterém následuje soud, smrt ukřižováním a uložení Ježíšova těla do hrobu, na Velký pátek. Bílá sobota je posledním dnem velikonočního tridua, a jak říká teoložka Ivana Noble, v křesťanské tradici má zvláštní místo.
"Je to den, kdy my nemůžeme nic dělat, kdy se neděje nic z toho, co bychom mohli popsat nějakou viditelnou událostí. Tahle pasivita nás vede do samotného středu Božího tajemství, kdy my nemůžeme nic udělat a kdy se něco děje pro nás. Křesťanské vyznání víry se snaží toto tajemství uchopit tím, že zdůrazňuje, že Ježíš sestoupil do pekel, že rozlomil závory smrti, že znovu zavolal k životu naše prapředky Adama a Evu. Jak vidíme na některých východních ikonách, Ježíš sestupuje do pekel, aby rozlomil všechnu nesvobodu a všechna otroctví, kterými lidé byli svázáni."
Ticho a pasivita Bílé soboty vrcholí velikonoční vigilií v noci ze soboty na neděli. To je ta Velká noc, kterou slyšíme ve slově Velikonoce. Tento název je vypůjčen z židovské tradice, kde byl použit pro noc, která byla velká tím, že v Egyptě procházel Bůh a zabíjel všechno prvorozené, po této noci vycházejí Židé z egyptského otroctví. V křesťanské tradici velkou nocí je noc, která nastala smrtí Ježíše Krista a končila vzkříšením, přechodem z temnoty smrti do radosti vzkříšení. Co ale vzkříšení říká dnešnímu člověku, jak mu může rozumět? Pokračuje Ivana Noble:
"Ten Boží život, který se děje nejprve ve skrytosti, pak se z té skrytosti dostává na povrch a rozezní se ve velikonoční vigilii, kdy slavíme Kristovo vzkříšení, tak je něco, co se nedá úplně jednoduše vysvětlit. Ale tady se, myslím, musíme vyhnout dvěma extrémům - na jedné straně abychom neřekli, že to je tajemství, o kterém se nedá nic říct, a na druhé straně abychom se našimi rozumovými kategoriemi nesnažili vysvětlit něco, co se rozumem vysvětlit nedá.
Třeba pravoslavná teologie mluví o tom, že to je tajemství, na kterém můžeme mít podíl právě jako na tajemství, že je to něco, co můžeme zažít a zakusit jako skutečnost, která toto všechno vysvětlení přesahuje. A i do této skutečnosti můžeme pozvat všechno to předchozí, co jsme zažili, a radovat se z toho, jak tady ten příběh mluví a ukazuje, že je smrt pohlcena životem. My možná na nějakých menších událostech svého života můžeme vidět to, že nějaká slepá ulice se nejednou obnovila, najednou skrze ni zase vedla cesta, něco, co jsme si nedokázali představit, se skutečně stalo. A křesťanství, když mluví o vzkříšení, tak mluví o totálním pohlcení smrti životem, mluví o tom, že Bůh přeznačuje smrt, že přeznačuje smysl oběti a že se staví na stranu toho, kdo trpěl, na stranu toho, kdo se vydal, že navrací život."
