Čínský velký skok
Na tento týden připadlo výročí masakru čínských studentů na pekingském náměstí Nebeského klidu. Vzpomínkové akce se konaly pouze v Hongkongu, neboť zbytek Číny byl pozorně střežen. Zprávy se nadále věnují hlavně tamnímu zemětřesení a budoucí olympiádě. Nikdo nepochybuje o tom, že Čína se rapidně mění hospodářsky. Ale co duchovně?
Ve středu to bylo 19 let, co obletěly svět drastické záběry z Pekingu. Bezbranní a zcela zděšení studenti na nich stáli s holýma rukama proti tankům, jež masakrovaly tisíce lidí. Komunismus s čínskou tváří likvidoval jakýkoliv odpor, stejně jako to učinil mnohokrát předtím. Zdánlivě se mu to tehdy podařilo, ale za cenu vlastní smrti. I v říši středu se totiž ukázala známá pravda, že komunistický systém nelze reformovat, smysl má pouze otázka, jak se ho pokud možno bezbolestně zbavit.
V Pekingu dodnes formálně vládne komunistická strana, její představitelé ale už dávno nebudují utopickou chiméru. Snaží se, aby jejich země "měkce přistála" ve světě kapitalismu. O tom, jak se změnila Čína od pekingského masakru, vypovídá nejlépe mladá generace, jež se stará daleko víc o iPody a moderní džíny, než o politiku rodné strany. I když tedy může zkomírající komunismus ještě napáchat ohromné škody, není pochyb o tom, že budoucnost mu dávno nepatří.
Otázka ovšem je, čemu tamní budoucnost patří. Podle skeptiků hrozí Číně nějaká forma nacionalismu, což se stalo v mnoha postkomunistických zemích a nyní se to ukazuje ve sporech okolo Tibetu. Faktem je, že například zhasínání olympijské pochodně vyvolalo u tamních obyvatel pocit zraněné hrdosti, nikoliv soucit s Tibetem. Říše středu představuje ale také ohromné pole působnosti pro různá náboženství, hlavně pro buddhismus, taoismus a křesťanství. Komunismus po sobě zanechává duchovní vakuum, které se lidé snaží zaplnit.
Všeobecně se tvrdí, že jednou z nejméně novinářsky a statisticky pokrytých otázek dnešního světa je růst křesťanství v Číně. Toto náboženství se šíří podobně jako na svém počátku v Římské říši - tedy od člověka k člověku. Je prakticky nemožné odhadnout jeho vliv a i ti, kdo se touto zemí systematicky zabývají, tvrdí, že realita se ukáže až někdy v budoucnosti. Odhady, podle kterých přibývá v Číně každý den 6000 křesťanů se zdají jedněm odvážné, druhým příliš skromné. Jisté je, že Čína představuje 19 let po masakru studentů na náměstí Nebeského klidu skutečné tajemství. A je možné, že překvapí svět i něčím jiným než nečekanou spotřebou ropy.
