Rok Číny

6. září 2008

Když se podíváme na svět z globálního hlediska, můžeme konstatovat, že letošní rok je rokem Číny. Média se hojně věnovala tamní Olympiádě, předtím ničivému zemětřesení, a také tvrdému zásahu proti demonstracím v Tibetu. V říši středu probíhá ale i jiný proces, kterému se média příliš nevěnují. Týká se šíření křesťanství a toho, že k víře přichází mnoho příslušníků čínské elity, nebo dokonce politického establišmentu. Více nám prozradí čínský novinář, vystupující pod jménem Promise.

Ano, považoval bych to dokonce za velmi významný jev. V minulosti, přesněji řečeno před rokem 1949, byla čínská elita velmi sekulární. Ale po roce 1949 přišlo dlouhé období ateistické společnosti, a hlavně desetiletí kulturní revoluce, kdy bylo zničeno skoro všechno ze staré civilizace a starodávné čínské kultury, a všechno, co nějak souviselo se západní civilizací. Čína byla v troskách a nastalo velké vakuum v srdcích a myslích obyvatel. Díky ekonomickým reformám je toto vakuum stále viditelnější. Lidé se dostanou do zahraničí, studují tam, pracují nebo cestují a v konfrontaci s tím, co tam vidí, jim dochází, že čínské společnosti něco chybí. To něco je náboženství a křesťanství. Takže někteří mladí ekonomové v Číně píší články o tom, že potřebujeme kapitalismus s církví. Že kapitalismus bez církve je nebezpečný, že je to jenom honba za ziskem, ale není v tom žádný nový život, žádná nová civilizace. Hodně lidí také vycestovalo mimo Čínu a ze zahraničí se vrátili jako věřící. Jak jsem řekl, v posledních letech čínský trh pro "duchovní produkty" roste. Existují zprávy, podle kterých se staly křesťany děti některých středně a dokonce vysoce postavených představitelů komunistické strany. Je to v Číně velmi důležitý jev.

Často se citují vyjádření čínského vedení, jež mluví o jedné zemi a dvou systémech. Znamená to něco pro církve a křesťany?

Řekl bych to takhle. V úzkém slova smyslu se to vztahuje jenom na Hongkong. V širokém smyslu to ale popisuje skutečnost v Číně z hlediska kulturní, ekonomické a politické reality. Čína je nadále komunistickou zemí, ale uvnitř systému existují různé subsystémy - zrovna jako v hospodářských reformách, jež začaly koncem 70. a začátkem 80. let. Co se týče církve a křesťanství, je to podobné, existuje oficiální struktura, ale i domácí církve. A uvnitř domácích církví jsou zase různé struktury. Je to hodně komplikované, ale pro Čínu je dobré, když je komplikovaná, protože tím vzniká určitá různost. Už tam nezní všechno jedním hlasem, a to je velmi slibné.

Zdá se, že letošní rok je pro Čínu docela důležitý. Postihlo ji zemětřesení, byla tam Olympiáda. Co se dá očekávat v budoucnosti? Přežije systém jedné strany?

Souhlasím, že tenhle rok je pro Čínu mimořádně důležitý, ať už mluvíme o Olympiádě nebo o zemětřesení v Sečuanu, což je jedna z nejhorších přírodních katastrof v našich dějinách. Myslím, že je to symbolické, protože v roce 1976 postihlo Čínu taky velké zemětřesení, a taky v tom roce tři vysocí komunističtí představitelé zemřeli. Vzápětí následovalo období obrovských změn, z mnoha hledisek bezprecedentních v čínských dějinách. Takže, co se stane v Číně po tomto roce, to je těžké předvídat. Jedna věc je jistá: Čína se stále víc otvírá světu. Ale když mluvíme specificky o čínské politice, jak dlouho zůstane komunistická strana u moci, to je těžké předpovědět. Čínská komunistická strana je jiná než evropský obraz komunistů. Má hodně čínských znaků. Je to s ní jako s každou čínskou dynastií a my nemůžeme očekávat, že tento druh tradice ze dne na den zmizí. Měli jsme například poslední dynastii Čching, ale s ní neskončil čínský způsob autoritářského vládnutí. Byl to jenom jeden z kroků v dějinách, a komunistická vláda je dalším krokem. V Číně dochází k velkým změnám, ale podle mě je potřebné nějaké skutečné duchovní probuzení, aby to mohlo vést k novému politickému systému. Něco takového ale trvá dlouho.

...říká čínský novinář Promise. Chcete-li si poslechnout jeho životní příběh a další hodnocení současné Číny, pak si nalaďte zítřejší Doteky víry. Vysíláme je pět minut po deváté večer.

autor: Daniel Raus
Spustit audio