Náboženství v zemích EU: Německo
Nástup České republiky do předsednictví Evropské unie je příležitostí poznat lépe ty země, s nimiž nás spojuje nejen řada smluv, společná politika či ekonomické vazby. Jsou to země s podobnými kořeny a hodnotami. Všechny vyrostly z křesťanské kultury, proto nás zajímá, jaké náboženské poměry v nich jsou dnes. Dnes se vypravíme k našemu západnímu sousedovi - do Německa.
Dvě třetiny obyvatel Německa se hlásí k nějakému náboženství. Vedle 47 % protestantů a 38 % katolíků je v Německu asi 100 000 Židů a necelé 4 milióny muslimů. V této zemi je odluka církve od státu, přesto pro tzv. zemské církve vybírá církevní daň stát. Jak zemské církve vznikly, nám poví evangelický farář Christoph Lange, který působí v Praze:
"V Německu reformace nebylo lidové hnutí, ale byla zavedena zemskými panovníky, to znamená shůry dolů. To mělo výsledek, že stát měl dozor nad církvemi. Pan Bugenhagen z Wittenbergu, spolupracovník Luthera, přišel k nějakému panovníkovi, předložil mu církevní řády, zavedli - hotovo! A to byla celá reformace. A proto třeba na severu Německa všecko zůstalo stejné, dodnes tam mají arcibiskupa jako v katolických zemích."
Hrad přepevný jest Pán Bůh náš - tato Lutherova píseň je jakousi hymnou reformace. A přeci dnes už konfesijní vyhraněnost Němců není tak výrazná. Je pravda, že např. Bavorsko stále zůstává baštou katolicismu, na ostatním území Německa se ale katolíci s protestanty značně promíchali. Německé církve provozují velké množství církevních škol, školek, nemocnic a domů s pečovatelskou službou.
Po druhé světové válce se do Německa stěhovalo za prací velké množství Turků, kteří dali základ skoro čtyř miliónové muslimské komunitě. A právě o té nám řekne více Tomáš Havlíček z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze:
"Staví se stále nové a nové mešity, rád bych připomenul třeba spor ohledně stavby nové mešity v Kolíně nad Rýnem, kdy nakonec radnice schválila stavbu více než 50 metrů vysokého minaretu, i když je tady stále velký odpor obyvatel z okolí. Ještě větší je ten odpor ve venkovské krajině, kde na jedné straně je zakořeněné tradiční křesťanství, a na druhé straně muslimové, kteří mají více dětí a rozrůstají se. Muslimové jsou rozděleni v rámci Německa, a to jak etnicky, tak i podle šíitů a podle sunitů; a ta většinová populace neví, s kým by měla na té obecné úrovni jednat."
Ani Německu se nevyhnula sekularizace, a tak přestože se lidé dosud k nějakému tradičnímu náboženství hlásí, často už vlastně v Boha ani nevěří a neznají ani nejzákladnější články své věrouky. Zda se to týká i muslimů, kteří v Německu žijí, nám opět řekne Tomáš Havlíček:
"Migranti se přizpůsobují náladě, která je ve většinové společnosti, a opouštějí tradiční hodnoty, které si s sebou přinesli z domoviny. Tím vlastně islám, který se nachází v Německu, už není identický s tím islámem, který je v Iráku nebo Turecku."
