Ecce Homo - Jerzy Popiełuszko
Už dvacet let uplynulo od okamžiku, kdy patrně zahynul Jerzy Popiełuszko, mučedník polského stanného práva, kněz umučený tajnou policií. Tehdy jej totiž zadrželi a od té chvíle byl nezvěstný až do 30. října, kdy úřady oznámily, že jeho tělo bylo nalezeno ve vodní nádrži u města Włocławek. Zpráva o únosu a zavraždění "kněze Solidarity" otřásla světovým veřejným míněním.
Do povědomí polské veřejnosti se dostal mladý kněz v roce 1980. V srpnu stávkovala Varšavská huť, podnik o 10 000 zaměstnancích. Jejich zástupci přišli za kardinálem Wyszyńským, aby jim poslal duchovního. Tehdy padla pozornost na Jerzyho Popiełuszka, správce farnosti sv. Stanisłava Kostky ve stejné varšavské čtvrti. Bylo mu tehdy 32 let, narodil se v rodině s mnoha dětmi v Białystoku nedlouho po válce a byl pokřtěn Alfons. Od mládí tíhl k duchovní službě a jeho vzorem byl Maxmilián Kolbe, kněz, který v koncentračním táboře nabídl svůj život za život otce rodiny. Už v době studií to neměl lehké, neboť se nechtěl přizpůsobovat požadavkům, které považoval za neslučitelné se svým pojetím důstojnosti a pravdy. V roce 1968 byl na vojně u zvláštní jednotky, která v srpnu zamířila do Československa, ale on sám se "ulil" do nemocnice, aby se nemusel zúčastnit intervence. Nakonec musel intervenovat sám kardinál Wyszyński, aby byl Alfons Popiełuszko roku 1972 vysvěcen na kněze. Poté dostal místo, již pod jménem Jerzy, v podvaršavských Ząbkach, odkud byl přemístěn do Varšavy.
Po mši, kterou celebroval pro hutníky 31. srpna 1980, stal se Jerzy Popiełuszko jejich kaplanem. Gdaňské dohody mezi stávkujícími a vládou vypadaly jako vítězství odborové organizace Solidarita, ale komunistická vláda nemínila ustoupit a 13. prosince 1981 vyhlásila stanné právo. Otec Popiełuszko zůstal na straně svých dělníků, s nimiž našel velmi rychle společnou řeč. Neodhaloval ve svých kázáních žádná nová fakta, ale byl bezprostřední a mluvil lidem z duše. V roce 1981 začal organizovat v kostele sv. Stanisłava Kostky každou poslední neděli v měsíci mše svaté za vlast, které by lidem v těžké době dodávaly ducha. První z nich se konala v lednu 1982 a brzy se kolem kostela tísnily tisícihlavé zástupy věřících i prostých návštěvníků přijíždějících z celé země. Úřady otci Popiełuszkovi vyčítaly "seance nenávisti", ačkoliv jeho hlavní výrok zněl: "Přemáhat zlo dobrem".
Nenávist však byla silnější. Politická policie chystala Popiełuszkovu likvidaci dlouho, i když procesy s hlavními inscenátory dosud neskončily, a proto nemáme ve věci úplně jasno. Nejprve měl být nepohodlný kněz uvězněn, ale nepodařilo se mu nic prokázat, a tak byl po intervenci varšavské kurie propuštěn. Pokus o vraždu učinili tři policisté už 13. října 1984, kdy na auto, v němž Popiełuszko cestoval z Gdaňska do Varšavy, spustili lavinu kamení. Akce se nezdařila a tak nezbylo, než přistoupit k bezprostřednímu násilí. Poté, co jej 19. října zatkli, neviděl jej už nikdo živého. Na pohřeb, který se konal 3. listopadu, přijelo přes milión lidí. 8. února 1997 byl oficiálně zahájen proces jeho blahořečení ukončený v roce 2001.
