Karel Marx a jeho opium
5. května roku 1818 se narodil Karel Marx - člověk, který se rozhodl, že změní svět. Inspiroval světové komunistické hnutí, jež vytvořilo vysoce centralizovaný totalitní systém. Jedním ze základních znaků komunismu byl jeho ateismus. Jak ale v následujícím zamyšlení podotýkáme, právě tento systém měl silné náboženské znaky.
"Náboženství je opium lidstva," prohlásil kdysi Karel Marx. A protože byl mužem činu, namíchal onomu lidstvu něco zcela jiného: lákavě vyhlížející nápoj s přísadou kyanidu. Vražedné účinky jeho moku zakoušela pak šestina světa, kterou postihla takzvaná "diktatura proletariátu". Marxových myšlenek se chytili arcizločinci typu Lenina, Stalina, Mao Ce-tunga nebo Pol Pota, kteří ve jménu utopické vidiny pozabíjeli miliony lidí.
Marx byl ateista, který nevěřil v žádnou vyšší moc. Vycházel z předpokladu, že člověk je ve své podstatě dobrý - všechno zlo mělo podle něj způsobovat soukromé vlastnictví výrobních prostředků. Prorokoval, že když se takové vlastnictví zruší, nastane ráj na zemi. Pravda, cesta k ideálu neměla být úplně hladká. Musely se radikalizovat masy dělníků a "proletáři všech zemí" se měli spojit za účelem likvidace kapitalismu. Jinými slovy, ke změně společenského řádu bylo třeba jistého období společenského řádění. Dějiny měly být ale "na straně pokroku" a krev měla téct na oltář úžasné budoucnosti.
Patřím k těm, kdo měli čest se v takovém systému narodit a zakoušet běžné nedostatky socialistického řádu s poloprázdnými obchody a železnou oponou. Skvělému centrálně plánovanému hospodářství, kde jsme všichni tvořili šťastné vlastníky výrobních prostředků, se ale jaksi nedařilo. Jednou za to mohla špatná sklizeň, jindy slabé uvědomění některých soudruhů. Socialismus jako předstupeň komunismu měl totiž, jak známo, pět hlavních nepřátel: jaro, léto, podzim, zimu a světový imperialismus.
Říkal se tehdy trefný vtip o tom, že socialismus je dlouhou a trnitou cestou od kapitalismu ke kapitalismu. Dějiny ukázaly, že to nebyl vtip, ale krutá pravda. Jako nejzajímavější se nicméně na celém experimentu ukázaly jeho náboženské prvky, jež se projevily hlavně za různých kultů osobnosti. Marx tvrdil, že jeho učení je "vědecké", ve skutečnosti se drželo při životě jen jako ideologie. S vědou mělo málo společného, takže jsme předmětu "vědecký komunismus" říkali "bolševikova věrouka".
Je dobře, že marxistická víra vzala za své. A kdo by chtěl účinky moku s přísadou kyanidu ještě studovat, tomu poskytuje příležitost hladovějící Severní Korea s diktátorem Kim Čong-ilem. Ta je totiž jednou z posledních laboratoří, kde se marxismus doposud šlechtí.
