Čína a dlouhá zeď lidských práv
V tomto týdnu se u nás konal summit Evropské unie a Číny. A jednou z otázek, o kterých se v této souvislosti debatovalo, byla lidská práva. Ta jsou ostatně evergreenem skoro každého jednání západních zemí a "Říše středu". Převládá ale většinou pragmatický přístup, ve kterém se Evropa omezí na jemnou diplomatickou poznámku během jednání. Jak je to tedy s Čínou a lidskými právy?
Za necelé dva týdny se bude připomínat masakr studentů na náměstí nebeského klidu v Pekingu. Opět zazní, že dnešní Čína je jiná než před 20 lety, ale někteří "draci" jsou tam stále stejní. Komunistické vedení se převtělilo do novodobé dynastie, která sice opouští ideologii, ale žárlivě střeží vše, co by mohlo ohrozit její moc. Výsledkem je na jedné straně uvolnění poměrů a na druhé straně existence celé řady tabu, přes které zatím čínský vlak nejede.
Obecně existují tři základní svobody: politická, ekonomická a náboženská. Peking zkouší svoje "měkké přistání" postupným zaváděním svobody ekonomické - politika je ale zakázanou komnatou. A s náboženskou oblastí je to velice komplikované. Právě v ní je cítit nerozhodnost režimu, který trčí jednou nohou v temné minulosti a druhou váhavě našlapuje, aby si pokud možno neublížil.
Bývalý americký prezident George Bush a jeho šéfka diplomacie Condoleezza Riceová přesvědčovali opakovaně vedení v Pekingu, aby dopřálo obyvatelům větší náboženskou volnost - a demonstrativně zašli vždy na bohoslužbu do kostela. Jenomže soudruzi, zocelení Mao Ce-tungovým ateismem, jsou nedůvěřiví. Jsou vychováni v tom, že každá chyba se krutě vymstí a ideologické vakuum radši zaplňují nacionalismem, což je pro ně menší zlo.
Jisté svobodě (a dokonce podpoře státu) se nicméně těší tradiční buddhismus, a také registrované křesťanské církve. Hnutí takzvaných "domácích církví" je do určité míry tolerováno. Ale například katolické podzemní struktury se chápou jako prodloužená ruka Vatikánu, a tedy jako nepřítel. Tvrdému pronásledování jsou vystaveni následovníci tibetského dalajlámy, nebo přívrženci hnutí Fa-lun-kung, kteří před deseti lety šokovali vládu tichým protestem 10 000 lidí rovnou před sídlem komunistů v Pekingu.
Příští generace bude ale možná jiná. Děti vysoce postavených členů dynastie studovaly na Západě a pokud rovnou nepřijaly víru, pak aspoň chápou náboženství jako normální součást života společnosti. Experti tvrdí, že změny k lepšímu půjdou pomalu, ale blýská se podle nich na lepší časy. Možná je tedy tamní cesta ke svobodě dlouhá jako pověstná Velká čínská zeď. A právě proto je důležité mluvit o lidských právech co nejvíc.
