Šestnáct let se objevují v našich médiích fotografie a zprávy o projektu s názvem Medevac. Jde o pomoc pacientům ze zemí, které procházejí konfliktem, přírodní katastrofou nebo je tam nízká úroveň zdravotnictví. Projekt je v gesci ministerstva vnitra, účastní se ho ale i další organizace.
Za uplynulých 16 let, kdy projekt běží, bylo v Česku v jeho rámci ošetřeno 124 pacientů. Nejvíce pocházelo z Iráku, druhou největší skupinu tvořili obyvatelé Kosova. Operace podstoupili i Pákistánci, Afghánci, pacienti z Bosny a Hercegoviny a jedna pacientka z Čečenska. Charakter zákroku je většinou jednorázový, takže následné kontroly lze již provádět v domovském státě, kde je úroveň medicíny třeba nižší. Barbora Janáková z Ministerstva vnitra, která má projekt Medevac na starosti, přibližuje, jak se vůbec pacienti do projektu dostávají:
"Pacienty pro nás vytipují dvě skupiny, je to buď Armáda České republiky, pokud má svojí zahraniční vojenskou misi v postižené oblasti, a druhou skupinou, která pro nás vytipovává pacienty, jsou přímo čeští lékařští specialisté především z Fakultní nemocnice Motol. Zejména se jedná o dětské kardiocentrum, které pro nás roky zajišťuje výběr pacientů s vrozenými srdečními vadami."
Říká Barbora Janáková. Partnery projektu jsou tedy pražské fakultní nemocnice, Armáda České republiky, ale také Středisko pro migranty a uprchlíky při Arcidiecézní charitě Praha. Ta zajišťuje v projektu "sociální asistenci". Co to znamená v praxi, vysvětluje vedoucí Střediska, paní Světlana Porche.
"Dost často se stává, že z muslimského státu, z Iráku, z Pákistánu sem přiletí tatínek s dítětem, protože nedovolí manželce opustit mnohopočetnou rodinu, a nikdy v životě se dítěti nevěnoval, takže neví, jak s miminkem má zacházet. A naší úlohou dost často je nenechat dítě jen tak a neodcházet kouřit do kuchyňky a to, že bohužel celou tu dobu půl roku je to jeho zodpovědnost hlídat dítě, ne zdravotních sester, ne nás jako sociálních asistentů, ale především jeho."
Říká Světlana Porche. A když je po operaci a pacienti jsou zotaveni, je na čase vrátit se zpět do země původu. Tím veškerý kontakt končí, nebo se o ně ministerstvo vnitra zajímá dál?
"Ano, jsme ve styku s některými pacienty, kteří s námi uchovávají kontakt. Zejména jsou to pacienti z Kosova a Afghánistánu, jejichž rodiče je vlastně doprovázeli v České republice a ti se nám čas od času ozvou sami, například zatelefonují nebo pošlou e-mail a my tak máme v podstatě přehled o tom, jak se dětem daří. A protože náš program je v tomto úspěšný, takže těm dětem se daří dobře."
Říká Barbora Janáková z ministerstva vnitra. O budoucnosti projektu podle svých slov prý zatím hovořit nechce. Peníze na projekt schvaluje každý rok česká vláda, a tak nechce nic zakřiknout. Mimo mikrofon ale potvrzuje, že zahraniční pacienti, kteří by ve své zemi neměli na uzdravení moc vyhlídek, se pomoci od českého státu dočkají i příští rok.
Zvukový archiv pořadu ve formátu MP3.
Informace o službě Rádio na přání naleznete zde.
Stáhněte si podcast pro nejnovější audio záznamy tohoto pořadu.
Import do programu iTunes je dostupný zde.
Informace o formátu a službě podcast naleznete zde.
