Ze života rabbiho Löwa
Před necelým týdnem, 7. září, 18. dne měsíce elul podle židovského kalendáře, uplynulo 400 let od úmrtí nejslavnější osobnosti české židovské historie, rabína Jehudy Levy ben Becalela zvaného rabi Löw a v židovském světě známého pod akronymem Maharal. V našem pořadu jsme již informovali o velké výstavě v Císařské konírně, která až do 8. listopadu přibližuje tohoto náboženského myslitele a pedagoga. Proslulost rabiho Löwa přerostla hranice pražského ghetta i času. V povědomí širší veřejnosti však vděčí za svou popularitu především spojení s pověstí o golemovi. Tato umělá bytost svého domnělého tvůrce takřka zastínila. V následujícím příspěvku dr. Alexandra Putíka z Židovského muzea v Praze si proto povíme o historickém rabi Löwovi.
Hodnověrné písemné doklady o původu rodiny rabiho Löwa se nezachovaly, a spolehnout se proto musíme na závěry plynoucí z rozboru jmen jejích příslušníků. V rodině se po mnoho generací užívalo několika charakteristických mužských vlastních jmen, z nichž nejčastější bylo jméno Becalel. Výskyt tohoto vzácného jména byl ve středověku omezen především na české země. V Praze žilo v první polovině 16. století několik členů této rozvětvené rodiny, z čehož lze usuzovat, že zde v 15. století mohli mít svého společného předka. Přesnější příbuzenské vztahy rodiny rabiho Löwa však už dnes nelze rekonstruovat. Náhrobní kameny s epitafy, které představují základní pramen židovské genealogie, byly totiž roku 1478 zničeny při zrušení hřbitova na Novém Městě pražském.
Na jistější půdu se rodinná historie rabiho Löwa dostává až s Becalelem ben Chajimem, který žil ve dvacátých letech 16. století v Poznani. Becalel byl obchodník a měl čtyři syny, mezi nimi i Jehudu, který se zde narodil kolem roku 1525. Jako jeho bratři získal vzdělání, které mu později zajistilo významná rabínská místa v Mikulově, Prostějově, Poznani a Praze.
Polsko vůbec sehrálo v životě rabiho Löwa významné místo. Nejenže zde studoval v rabínských učilištích zvaných ješivy, ale v různých údobích svého života zde podvakrát zastával úřad zemského rabína v Poznani. V Krakově současně vydal roku 1582 své stěžejní dílo "Mocné činy Hospodinovy".
Na Moravě působil rabi Löw v letech 1553 - 1573, a to jako moravský zemský rabín. Sídlil přitom v Mikulově a krátce i v Prostějově. Kromě rozhodování sporných otázek náboženského práva a výuky v ješivě se věnoval kodifikaci statut zemského židovstva - střechové organizace moravských židovských obcí.
V Praze rabi Löw krátce žil již ve druhé polovině čtyřicátých let 16. století. Do města svých předků se vrátil roku 1573 a stal se zde rektorem Klausu, soukromé rabínské akademie. Má se za to, že současně zastával úřad rabínského soudce. Svůj pražský pobyt pak střídal s pobytem v Poznani. V Praze tak působil v letech 1587 - 92 a znovu od roku 1595 až do své smrti roku 1609. Funkci pražského vrchního rabína - předsedy rabínského soudu a rektora ješivy přitom získal až roku 1596.
Rabi byl dvakrát ženat. První manželka, s níž měl dvě dcery, zemřela v mladém věku. Druhá manželka, Perl, mu dala pět dcer a jednoho syna. Kromě něho jsou stejně jako rabi Löw všichni pohřbeni na pražském Starém židovském hřbitově.
Rabi Löw neprožil klidný život. Naopak, jeho životní pouť provázela četná protivenství. Musel střídat místa svého působení. Byl opakovaně obětí sporů ve vlastní komunitě. Roku 1602 prožíval v Praze se svými souvěrci úzkost z hrozby vypovězení a ve stejném roce byl po falešném udání několik měsíců vězněn. V Praze však také vydal většinu svých děl. Odkazu, který nám v nich zanechal, se budeme věnovat v některém z našich příštích pořadů.
