Pius XII. - zachránce Židů, nebo antisemita?
Papež Benedikt XVI. se rozhodl postoupit v procesu svatořečení svého předchůdce Pia XII., který stál v čele církve v době 2. světové války. Jak se dalo čekat, některé židovské organizace okamžitě zopakovaly své dřívější výtky: Vatikán prý ani slovem neprotestoval proti genocidě Židů, ačkoli byl o ní dobře informován, ba dokonce udržoval překvapivě dobré vztahy s nacistickým Německem a s jeho pomahači. Byl tedy Pius XII. svatý muž, nebo spolupachatel holocaustu? Dostupné argumenty obou stran se nyní pokusíme shrnout.
Podle mediálního podání se může zdát, že ve sporu o Pia XII. stojí na jedné straně církev a na druhé židovské organizace. To ovšem není tak docela pravda. Obhájce i kritiky válečného papeže najdeme v obou těchto táborech, ale i ve zcela jiných strukturách. Je zajímavé, že dlouho po druhé světové válce panovalo všeobecné přesvědčení, že Vatikán i papež osobně pomohli zachránit během války tisíce životů. V tomto smyslu se vyjadřovali např. takové osobnosti jako Albert Einstein, vrchní římský rabín Israel Zolli nebo izraelská ministerská předsedkyně Golda Meirová. Na veřejnost se dostávala i mnohá svědectví samotných zachráněných Židů, kteří se ukrývali v římských klášterech a kteří tam byli často zcela formálně pokřtěni, aby je Vatikán mohl zahrnout pod svou jurisdikci a zachránit je tak před italskými rasovými zákony.
Jako první narušil toto přesvědčení v roce 1963 německý dramatik Rudolf Hochhut, který ve své hře Náměstek líčí papeže jako člověka posedlého mocí a připraveného pro ni udělat cokoli. Podobné závěry přináší i britský novinář John Cornwell v knize Hitlerův papež. Obě díla vzbudila ve světě vášně, které šly napříč napříč národy i náboženstvími. Americký rabín a historik David Dalin reagoval knihou nazvanou příznačně Mýtus o Hitlerově papeži. Cornwellovi v ní vyčítá, že úplně opomíjí záchranu tisíců Židů nejen v římských klášterech, ale také v papežově letním sídle Castel Gandolfo. Ukrývaní tam dostávali košer jídlo a v papežově soukromých prostorách se rodily děti, připomíná rabín a navrhuje, aby památník Jad Vašem v Jeruzalémě udělil Piu XII. titul Spravedlivý mezi národy.
Podobného názoru jsou i další židovští autoři. Americký rabín Silver donedávna také patřil ke kritikům Pia XII., ale po hlubším seznámení se s dostupnými materiály změnil názor. V předmluvě ke sborníku svědectví o Piovi XII. se otevřeně vyslovuje pro jeho kanonizaci. Ve stejném duchu se vyjadřuje i předseda Židovské nadace Pave the Vawe Gerry Krupp. Na častou výtku, že Pius XII. nikdy přímo neodsoudil holocaust, tvrdí, že by to mohlo mít katastrofální důsledky právě pro Židy, ukrývající se v klášterech.
Proč tedy našlo odsuzování Pia XII. ve světě tak velký ohlas, na to částečně odpovídá už zmíněný rabín Silver. Jak píše, od skončení války Židé Pia uznávali jako svého zachránce, a to až do jeho smrti. Pak se stal tento Boží muž nástrojem těch, kteří ho nenáviděli jenom proto, že byl antikomunista, přičemž Židé jim byli lhostejní, domnívá se rabín.
Pius XII. skutečně pokládal komunismus za stejně nebezpečný jako nacismus. V roce 1949 dokonce exkomunikoval z církve všechny, kdo byli zároveň členy komunistické strany. A to nezůstalo bez odezvy. Jak vyšlo najevo v 70. letech, sovětská tajná služba už od konce války usilovně vyráběla důkazy, které měly Pia XII. diskreditovat. Právě z nich čerpal i Rudolf Hochhut, když psal svou dnes už proslulou divadelní hru Náměstek.
