26. ledna  2010 v 20:33  rubrika: Zprávy

Jeruzalémská bible III

Jeruzalémská bible - Foto: Václava Uhlíková, RFE/RL

Jeruzalémská bibleFoto: Václava Uhlíková, RFE/RL

„Na počátku bylo Slovo/ a to Slovo bylo u Boha/ a to Slovo bylo Bůh./ Bylo na počátku u Boha./ Vše bylo skrze ně a bez něho nebylo nic./ Co bylo v něm, byl život/ a ten život byl světlem lidí/ a světlo svítí ve tmě/ a tma se ho nezmocnila.“ (Evangelium podle svatého Jana, Prolog, 1,1-5, „Jeruzalémská bible“)

„Biblický překlad představuje mimořádně významný fenomén v kulturním a duchovním životě českého národa…“ Těmito slovy začíná svoji studii o českých novozákonních překladech Josef Bartoň („Moderní český novozákonní překlad“, Česká biblická společnost, Praha 2009). Slova nezpochybnitelná, ale zároveň trochu vágní. Jakým zásadním způsobem zasáhla právě tvorba překladu v národním jazyce, „zčeštění“, do běhu zdejších dějin a konkrétních životů?  

Že právě překlady Písma svatého ovlivnily vývoj spisovného českého jazyka a ustálení podoby jazyka psaného, a že právě ze sporů o český jazyk „používaný v biblických překladech vznikly i první české gramatiky“, to je věc dostatečně známá z učebnic literárních dějin. Například „Přehledné dějiny literatury české“ (Jan V. Novák a Arne Novák, Olomouc 1913) k tématu nejstarších převodů říkají toto:  

„Předpokládá se zajisté, že již sv. Cyrill a Methoděj něco z písem sv. přeložili (aspoň evangelia s epištolami při bohoslužbě potřebnými), ale po tom překladě nezachovaly se žádné stopy. … Zpívati a odříkávati dovolovalo se toliko žalmy. Proto naskytuje se i u nás brzo žaltář glossovaný, a zároveň patří překlad jeho k nejstarším částem písma českého. … Všecka biblická práce překladatelská, jíž se účastnila řada mužů, vzdělání značně rozdílného, dokonána byla na sklonu stol. XIV. Pro všecky účastníky ovšem základem byl text latinský sv. Jeronyma (Vulgata).“ 

Svatováclavská Bible, Nowý Zákon. 1. vydání. 1677 - Foto: Jana Šustová

Svatováclavská Bible, Nowý Zákon. 1. vydání. 1677Foto: Jana Šustová

Tedy i „na počátku“ tuzemského jazyka (a také literatury, protože i prvotní básnické i prozaické pokusy v sobě nesly výraznou biblickou inspiraci) leží biblický text. Ostatně i formální výlučnost lze najít u dávného českého překladu Bible. Vedle francouzštiny a němčiny je to právě čeština, v níž bylo toto dílo tištěno před rokem 1501.  Na druhé straně, ilustrací místních konfesních sporů jsou překlady Bible kralické – prvního českého překladu pořízeného členy Jednoty bratrské z původních jazyků. Její opětovné edice se odkazují na podobu textu třetího vydání z roku 1613. „Konkurenčním“ počinem je katolický „barokní“ překlad pořízený členy řádu jezuitů, opět z latinské Vulgáty. Byla vydána v roce 1677 a do tradice vstoupila jako Svatováclavská bible.    

Slovník cizích slov napovídá, že „fenomén“ je „vynikající, neobyčejný jev, úkaz“. Z výše uvedené drobné historické exkurze je zřejmé, že stejně jako „vše je v Bibli“, z níž lze čerpat poučení, nápaditost, tvůrčí jiskření, moudrost i třeba provokativní náhled, také Bible je „u všeho“, jako kniha vzbuzující rozkoly a nepřátelství, ale snad ještě více nastolující soulad a smíření. Důkaz tohoto je více než snadný – stačí opět zalistovat překladem Jeruzalémské bible a číst:
 

 
„Duchovní dary jsou bezpochyby rozmanité, ale je týž Duch; rozmanité služby, ale je týž Pán; rozmanité činnosti, ale je týž Bůh, který vše ve všech působí. Projev Ducha je každému dáván vzhledem ke společnému dobru“ (1 Kor. 12,4-7). 

Autor:  Milena M. Marešová
 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas