Jak vypadá Haiti zblízka? Ví to Jan Bárta, ředitel české pobočky mezinárodní humanitární organizace ADRA, který Haiti navštívil a do Česka se vrátil v těchto dnech.
Ten obraz, který vnímáme skrze média, a obraz, který vy jste viděl na vlastní oči - je tam velká odlišnost?
„No tak samozřejmě. Protože vždycky je to jaksi zprostředkované, to, co je v televizi... Já to nemohu kritizovat, protože je to správné, že se to v médiích objevuje, nicméně je to zkratkovité a řekl bych - kondenzované. Takže je kondenzováno jak to utrpení, tak i myšlenky samotné. Ještě to vysvětlím: já si prostě myslím, když na tom místě samotném jsem, tak - přesto, že je to tragédie - tak mám pocit, že ten svět, i všelijak poničený, má šanci. Někdy z těch snímků v televizi tento pocit nemám. Ta koncentrace násilí, koncentrace bolesti - asi se to nedá jinak představit. Proto se přiznávám, že na tyto snímky v televizi se moc nedívám.“
Už se tam zkonsolidovalo poskytování pomoci od různých humanitárních organizací, takový ten počáteční chaos - už je to jiné?
„Jak kde. Myslím si, že samotné město Port-au-Prince je v pořádku, dokonce jsme měli schůzku přímo na území Adventistické univerzity, právě s kolegy z těch hlavních humanitárních organizací, jako jsou Lékaři bez hranic, Save the Children, Oxfam, Unicef... ten toto setkání celé vedl... Měli jsme schůzku, kde se mluvilo o koordinaci práce v té charitě, která se tam poskytuje jak v nepotravinové, tak potravinové pomoci, a protože se blíží deště, tak se hovořilo i o zásobování obyvatel v období dešťů, protože jsou bez přístřeší... Trochu problémem zůstává místní samospráva... přišel na tu schůzku jeden představitel té místní samosprávy, ale neměl jsem úplně pocit, že je v obraze, a to je asi problém současný... Kdybych měl odpovědět úplně na tu vaši otázku - měl jsem možnost dostat se 65 km od hlavního města na západ, tam samozřejmě ještě všechno nefunguje. A k mému překvapení - to je věc pozitivní, bych řekl - že v případě jednoho takového tábora, kde lidé přišli o přístřeší, tak si lidé vzali pomoc do svých rukou. Oni úžasně pletou z palmových listů takovou ochranu boční stěny a skutečně to vypadalo jako vojenský tábor a místní mladí lidé postavili vedle silnice na pobřeží provizorní tábor pro asi 400 lidí. Problémem samozřejmě zůstává, že tito lidé nemají k dispozici sanitární zařízení, je tam jediná studna, takže byli rádi, že s nimi budeme spolupracovat...“
Vy jste zkušený humanitární pracovník, či spíše bych měla říci - manažer humanitárních prací - takže jen tak něco s vámi neotřese, přesto: máte tam nějaké zážitky, momenty, kdy opravdu jste to pocitově špatně zvládal?
„Já se přiznám, že mám tu zábranu postavenu tak, abych se příliš nerozcitlivoval, protože člověk má pomáhat... ale když jsem navštívil nemocnici, pacienti jsou rozloženi vlastně po všech volných místech, zřízeny jsou polní nemocnice, operační sály, bylo tam několik lékařských týmů ze zahraničí - z Evropy i z USA... Ale ve chvíli, kdy jsem viděl kojící matku, která drží v náručí dítě bez ruky a bez nožiček, tak jsme s kolegou vyšli z té nemocnice a - dlouho jsme mlčeli...“
Zvukový archiv pořadu ve formátu MP3.
Informace o službě Rádio na přání naleznete zde.
Stáhněte si podcast pro nejnovější audio záznamy tohoto pořadu.
Import do programu iTunes je dostupný zde.
Informace o formátu a službě podcast naleznete zde.
[
