Milosrdný vrah Ray Gosling
Ve Velké Británii se v tomto týdnu otevřela zajímavá diskuse. Týká se ukončení lidského života trpících, kterým lékaři nedávají naději na přežití. Vyvolal ji známý novinář, když se veřejně přiznal k tomu, že kdysi zabil člověka.
Existuje cosi jako „milosrdná vražda“? Nebo jsou slova „milosrdenstrví“ a „vražda“ v protikladu? Britský novinář Ray Gosling tvrdí opak a na ostrovech vyvolal bouřlivou debatu. Vystoupil v programu BBC Inside Out a prohlásil, že před lety někoho zabil.
Neřekl jméno, pouze naznačil, že s ním byl v homosexuálním vztahu, ale nikoliv dlouhodobém. Tento člověk onemocněl na AIDS, trpěl bolestí a lékař prohlásil, že nemůže nic dělat. Gosling navštívil pacienta v nemocnici a požádal doktora, aby ho s ním nechal o samotě – když se tak stalo, zadusil ho polštářem. V pořadu se prochází mezi hroby a vzpomíná, jak se lékař vrátil a konstatoval smrt. Emociálně dodává: „Když někoho milujete, je těžké dívat se, jak trpí.“
Pořad pochopitelně spustil lavinu reakcí. V jednom z rozhovorů Gosling prohlásil, že svého činu ani v nejmenším nelituje. Pokud podle něj existuje nějaké nebe, pak je tam jeho bývalý milenec na něj hrdý. Na otázku, co mu dalo právo zabít trpícího člověka, se nejprve vyhýbá odpovědi, a potom říká „lidská práva“. Svůj čin označuje za „odvážný“ a dodává, že lékař musel o všem samozřejmě vědět.
Debata se otevřela ve dvou směrech. Jedním je tradiční eutanásie, která je ale vázaná na rozhodnutí pacienta. Gosling zašel o krok dál - zabil pacienta sám. To už není eutanásie, ale takzvaná „rána z milosti“. Aktéři rozebírají, zda a jak by se měly změnit zákony, ale minimálně řeší otázku, jaký smysl má vlastně utrpení? Je těžké dívat se na milovanou osobu, která prožívá bolest – ale reakce mohou být různé. Matku Terezu to motivovalo k prokazování lásky umírajícím.
Karel Čapek napsal kdysi povídku Poslední věci člověka. Hrdina v ní trpí takovou bolestí, že si pro každý případ připraví revolver. Ve stavu blouznění se mu pak zdá, že se rozdvojil, dívá se sám na sebe a dospívá k závěru, že nemůže toho člověka přece zabít - právě pro jeho utrpení. Spolu s Čapkem bych tedy při všech pochybnostech konstatoval, že úctu k životu bychom nikdy neměli ztratit.
