Tento týden požádali němečtí katoličtí biskupové o odpuštění. Jejich prosba se vztahuje k obětem sexuálního zneužívání ze strany duchovních. Před časem totiž vyšlo najevo, že členové jezuitského řádu v minulosti v několika církevních zařízeních zneužívali žáky. Přestože deliktů se dopouští jenom zlomek duchovních, pedofilní skandály otřásají pověstí katolické církve nejenom v Německu, ale nedávno například i v Irsku. Odsuzuje je papež Benedikt XVI. a vyjadřuje lítost nad těmi příslušníky kléru, kteří zradili svůj slib Bohu. Postoje z českého prostředí nabízí Eva Hůlková.
"Omluvy, hluboká lítost, pokání, odpuštění, zločin, skandál" - tyto a podobné exponované výrazy neberou konce. Jde něco takového vůbec napravit? A zároveň - bude se veřejnost umět oprostit od principu kolektivní viny, který do civilizované společnosti přece už dávno nepatří? Je to trpká úvaha pro všechny slušné kněze, kteří se dětem léta věnují a jsou jim vzory. Jan Balík, katolický kněz a dlouholetý šéf sekce pro mládež České biskupské konference, podotýká:
Jan Balík: „Každý vychovatel má své lidské sklony, každý vychovatel tedy musí nejprve vychovávat sám sebe. Jestliže v církvi máme v současné době určité problémy, tak je to připomínka, že církev netvoří svatí, ale že církev bohužel tvoří lidé, kteří jsou hříšní. A proto nás církev stále vybízí k pokání, tedy k obrácení. Tzn. k tomu, aby člověk promýšlel, zda v jeho životě není potřeba udělat nějakou změnu. No a každý, kdo je ve výchovném procesu, tak specielně je pod určitým drobnohledem. Jeho život bude odražen v životě mnoha dalších lidí, na které působil.“
Lidé s pedofilními sklony se vyskytují napříč společností, profesemi i vzděláním. Ale kněžská sutana přesto může hrát specifickou roli - je přesvědčen sexuolog, profesor Petr Weiss .
Petr Weiss: „Celibát, a zákaz sexuálních kontaktů si tito lidé, pro které je vlastní sexualita, vlastní orientace osobně nepřijatelná, si staví jako jakousi zeď, nebo zábranu. Ta jim pomáhá v tom, aby svou sexualitu zadrželi, udrželi, aby sexuálně abstinovali.“
Abychom "léčivou" moc celibátu neviděli příliš růžově, Petr Weiss dodává, že tam ,kde je více sexuálních restrikcí, ve společenstvích, která sex tabuizují, je i více sexuální patologie.
Petr Weiss: „Celibát není tím úplně nejpřirozenějších způsobem života. O tomto jsem debatoval s duchovním katolické církve, který obhajoval celibát. S tím, že lidé, kteří žijí v celibátu, nemusí myslet na sex a mohou se věnovat duchovním věcem. Opak je pravdou! Každá potřeba, která není naplněna, zaujímá mnohem více našeho času, energie, našich myšlenek, než potřeba, která je naplněna.“
Církve si podle slov profesora Weisse často nárokují pozici arbitra etiky a morálky. Proto jsou očekávání společnosti vůči církvím mnohem náročnější. A tomu úměrné je zklamání a odsouzení ze strany veřejnosti, pokud někdo z příslušníků kněžského stavu není schopen pozici arbitra morálky dostát.
Zvukový archiv pořadu ve formátu MP3.
Informace o službě Rádio na přání naleznete zde.
Stáhněte si podcast pro nejnovější audio záznamy tohoto pořadu.
Import do programu iTunes je dostupný zde.
Informace o formátu a službě podcast naleznete zde.
[
