V čase, kdy se sešel americký prezident Barack Obama s tibetským duchovním vůdcem Dalajlámou, uveřejnil týdeník Newsweek na svých internetových stránkách komentář, který šel takříkajíc proti proudu. Jeho autorem je Isaac Stone Fish, který tvrdí, že západní pohled na problém Tibetu je vysoce stereotypní. Čína je podle něj pro Tibeťany dobrá, ať se jim to líbí, nebo ne. Titulek článku je pak přímo provokující: "Případ charity".
Většina lidí na Západě vnímá Dalajlámu jako představitele zotročeného lidu pod vládou Číny. Tibeťané musí snášet restrikce, týkající se jejich politické a náboženské svobody, mnohým se vláda Pekingu nelíbí, což vede k protestům. Tohle je ale jediný příběh, který se v západních zemích lidé dozví. Jiným příběhem je to, že Čína v odlehlém horském regionu nastartovala rostoucí ekonomiku. Když se podíváte na míru růstu, zlepšení životní úrovně, infrastrukturu a hrubý domácí produkt, jedna věc je (podle autora) zřejmá: Čína je pro Tibet dobrá.
Od roku 2001 investoval Peking do této autonomní oblasti 45 a půl miliardy dolarů. Výsledkem je dvojciferný hospodářský růst v uplynulých 9 letech. Třetina peněz šla do infrastruktury, včetně železničního spojení mezi Pekingem a Lhasou. Výhodou pro obyvatele je už to, že vlaky zlevňují zboží, jež se do Tibetu dostává. A naopak, zboží vyrobené v Tibetu, se lehko dostává ke spotřebitelům jinde. Další výhodou je příliv turistů. V roce 2009 jich bylo více než 5 a půl milionu, což je skoro trojnásobné zvýšení v porovnání s rokem 2005 - a vládní agentura očekává další růst.
Infrastruktura pomáhá také v modernizaci odlehlých oblastí samotného Tibetu, kde žijí pouhé 3 miliony obyvatel na území dvakrát větším než Francie. Lidé mají dostupnější lékařské služby, dostanou se do hlavního města a podle Greaye Tuttlea, experta na Tibet ze známé Columbia University, je signál mobilních telefonů v západním Tibetu lepší než v některých místech New Yersey. Od roku 2006 mění vláda v Pekingu navíc investiční strategii od velkých projektů infrastruktury k takovým projektům, jež zlepší život běžných obyvatel.
I když se oficiální statistiky čínské vlády tradičně nedají nezávisle ověřit, zdá se, že rapidní zlepšení životních podmínek se týká 80 až 90 % lidí, žijících v Tibetu. Jeden z představitelů Centra pro výzkum Tibetu na Case Western Reserve University Melvyn Goldstein říká: "Úplně mě ohromilo množství peněz, které se do těch vesnic dostane." Týká se to zdravotního pojištění nebo půjček, základní střední vzdělání je zdarma a stále více lidí má přístup k vodě a elektřině. Na školách se děti učí mandarinštinu, což jim vytváří v budoucnu možnosti získat zaměstnání ve státních službách nebo kdekoliv v Číně.
Před měsícem předsedal prezident Chu Ťin-tchao 5. plánovací konferenci pro Tibet. Prohlásil, že do roku 2020 se příjmy v Tibetu vyrovnají čínskému průměru. Je pravda, že ani za všechny tyhle čínské peníze si Peking nedokázal koupit přízeň Tibeťanů. Čínské vedení nebude jednat s Dalajlámou, ačkoliv většina Tibeťanů ho chápe jako svého vůdce. Jemu ani jeho mnichům nedovolí vybudovat žádnou mocenskou základnu a potlačí všechny projevy národní nezávislosti.
Čínské vedení místo toho nabízí stejný obchod jako zbytku svého území - Lidé mohou počítat s ohromným zlepšením života za to, že se vzdají práva na svobodu projevu a svobodu vyznání. Svoji část dohody čínská vláda plní. Takže Tibeťané z ní mají prospěch, i když tuto smlouvu svým podpisem nikdy nestvrdili. "Je to ale fakt, který by se měl brát na vědomí," uzavírá Isaac Stone Fish na stránkách časopisu Newsweek.
Zvukový archiv pořadu ve formátu MP3.
Informace o službě Rádio na přání naleznete zde.
Stáhněte si podcast pro nejnovější audio záznamy tohoto pořadu.
Import do programu iTunes je dostupný zde.
Informace o formátu a službě podcast naleznete zde.
[
